Australský algoritmus pro péči o seniory je pod palbou: Proč je lidský dohled klíčový pro spravedlivé financování?

Austrálie zavedla v roce 2025 nový program „Support at Home“, jehož cílem je umožnit více seniorům zůstat v domácím prostředí namísto přesunu do rezidenční péče.

Austrálie zavedla v roce 2025 nový program „Support at Home“, jehož cílem je umožnit více seniorům zůstat v domácím prostředí namísto přesunu do rezidenční péče. Klíčovou součástí tohoto programu je „Integrovaný hodnotící nástroj“, digitální systém, který prostřednictvím strukturovaného rozhovoru posuzuje fyzické, kognitivní a psychosociální potřeby starších osob, stejně jako naléhavost a úroveň požadované pomoci. Na základě těchto dat pak algoritmus určuje výši finanční podpory.

Aby byly tyto posudky skutečně užitečné, měly by přesně předpovídat skutečnou úroveň služeb potřebných pro zajištění kvalitní péče. Ideální postup zahrnuje rozsáhlé testování, které by nejprve zjistilo, jakou péči senioři potřebují, a následně ověřilo, zda poskytované služby vedou ke kvalitním výsledkům. Veřejně dostupné důkazy o takovém testování však chybí. Namísto toho se autoři nástroje spolehli na odhady expertů, kteří na základě odpovědí přiřadili skóre, což však ponechává prostor pro neshody. Integrovaný nástroj navíc kombinuje jedenáct validovaných dílčích nástrojů, z nichž každý má svou míru chyby, které se při sloučení násobí.

Nedostatek studií, které by ověřily, jak přesně integrované posudky předpovídají skutečné služby a výsledky, ztěžuje posouzení kvality algoritmu. Jeho netransparentnost, označovaná jako „černá skříňka“, je důvodem, proč je vítáno šetření ombudsmana. Existuje obava, že algoritmem určené financování může být systematicky nižší než to, které by stanovili experti, což by mohlo vést k podcenění kognitivních, bezpečnostních a komplexních potřeb starších osob. Navzdory těmto omezením a proti doporučení odborníků australská vláda výslovně odstranila možnost manuálně přepsat algoritmem přidělené úrovně podpory, s cílem zajistit konzistentní výsledky pro tisíce seniorů.

Tento přístup má však vážné potenciální důsledky. Program „Support at Home“ nabízí osm úrovní podpory, od 10 731 australských dolarů ročně za základní úroveň až po 78 106 dolarů za nejvyšší úroveň. Pokud algoritmus přidělí o jednu úroveň vyšší nebo nižší podporu, než je skutečně potřeba, může to znamenat rozdíl mezi 5 300 a 20 000 dolary ročně. Senioři nebo jejich rodiny sice mohou proti přidělenému financování podat odvolání, ale často neznají konkrétní zdůvodnění skóre, které k jejich úrovni vedlo. Proces odvolání je navíc zdlouhavý a stresující. Od zavedení nového systému požádalo o přezkum svého posouzení přibližně 800 starších osob a síť Older Persons Advocacy Network zaznamenala v posledních třech měsících 50% nárůst žádostí o informace a advokacii.

Jedna z designérek systému, Lynda Henderson, vyjádřila „zuřivost“ nad tím, že nástroj, na jehož vývoji se podílela, byl přeměněn na striktní algoritmus. Královská komise Robodebt dříve varovala vládní agentury, že automatizované systémy musí zajistit transparentnost, spravedlnost a lidský dohled. V případě financování domácí péče o seniory se tak ale nestalo. Nejlepším řešením je využívat algoritmus jako vodítko pro individuální rozhodování o potřebách podpory starších osob a umožnit posuzovatelům jeho přepsání, pokud to okolnosti vyžadují. Data na systémové úrovni by pak měla být použita k vylepšování algoritmu a poskytování pokynů posuzovatelům s tím, jak systém zraje.

Co to znamená pro Česko

Přestože se článek týká Austrálie, problematika algoritmického rozhodování o sociálních službách a potřebě lidského dohledu je relevantní i pro Česko a další země, které zvažují nebo již implementují podobné digitální nástroje v sociální a zdravotní péči. Zkušenosti z Austrálie mohou sloužit jako důležité varování a inspirace pro nastavení transparentních a spravedlivých systémů.