MMF má status preferovaného věřitele: Proč by neměl být jediným soudcem při řešení dluhů rozvojových zemí

Rámec G20 pro řešení dluhů byl vytvořen s cílem pomoci nízkopříjmovým zemím, které se dostaly do finančních potíží, restrukturalizovat své dluhy ve spolupráci s věřiteli.

Rámec G20 pro řešení dluhů byl vytvořen s cílem pomoci nízkopříjmovým zemím, které se dostaly do finančních potíží, restrukturalizovat své dluhy ve spolupráci s věřiteli. Nedávný případ Ghany a Africké exportně-importní banky (Afreximbank) však poukazuje na složitou realitu a potenciální střety zájmů v globálním finančním řízení.

V prosinci 2025 oznámily Afreximbank a Ghana dohodu o úvěru ve výši 750 milionů USD. Přesné podmínky nebyly zveřejněny, ale obě strany vyjádřily spokojenost. Mezinárodní měnový fond (MMF) však vydal prohlášení, které vyvolalo řetězovou reakci. Ratingová agentura Fitch Ratings na základě tohoto prohlášení nejprve snížila rating Afreximbank a později jej zcela stáhla, přestože přiznala, že neměla podrobnosti o podmínkách úvěru. Naopak GCR, dceřiná společnost Moody’s, zaujala odlišný postoj a potvrdila globální rating Afreximbank, přičemž zdůraznila silný status preferovaného věřitele banky.

Jádro problému spočívá v tom, že MMF není neutrálním arbitrem v diskusích týkajících se statusu preferovaného věřitele. Sám je přímým příjemcem hierarchie věřitelů, kterou se snaží udržovat jako politiku. Status preferovaného věřitele Afreximbank není jen konvence, ale je jí udělen členskými státy. Kdyby Ghana považovala úvěr od Afreximbank za komerční, musela by jej zahrnout do restrukturalizace s ostatními komerčními věřiteli, jako jsou držitelé eurobondů, kteří například přistoupili na nominální snížení hodnoty svých půjček Ghaně o 37 %.

Případ Ghany a Afreximbank je příkladem toho, jak jsou brettonwoodské instituce – MMF a Skupina Světové banky – v konfliktu zájmů, když se zabývají otázkami globálního financování. Tento střet zájmů je klíčovou výzvou, která ovlivňuje globální finanční správu. MMF spolu s Pařížským klubem (neformální skupina oficiálních věřitelů) dlouhodobě považuje africké multilaterální finanční instituce, jako je Afreximbank, za druhořadé subjekty. Jejich ekonomové je často odmítavě označují za ty, které komplikují restrukturalizaci dluhů tím, že si nárokují status preferovaných věřitelů, nebo je nazývají „malými multilaterály“ ve srovnání s velikostí MMF a Světové banky.

Tyto instituce silně odolávají jakýmkoli návrhům, aby africkým multilaterálním bankám byl přiznán status rovnocenný Světové bance nebo MMF, nebo aby jim bylo dokonce dovoleno používat termín „multilaterální rozvojové banky“. Přitom opak může být pravdou: malé multilaterální instituce potřebují status preferovaného věřitele více než brettonwoodské instituce, protože tento status představuje strategickou výhodu pro jejich fungování a podporu rozvoje.