Vědci odhalili: Nesnášenlivost zvuků, misofonie, má genetické vazby na úzkost a depresi a je častější, než se myslelo

Když někdo škrábe nehty po tabuli, mnoho z nás pocítí nepříjemné pocity. Pro lidi s misofonií však mohou i jiné zvuky – jako srkání, chrápání, dýchání nebo žvýkání – vyvolat podobně stresovou reakci.

Když někdo škrábe nehty po tabuli, mnoho z nás pocítí nepříjemné pocity. Pro lidi s misofonií však mohou i jiné zvuky – jako srkání, chrápání, dýchání nebo žvýkání – vyvolat podobně stresovou reakci. Nová studie z roku 2023, kterou provedli nizozemští vědci, naznačuje, že tento stav sdílí geny s poruchami nálady, jako je úzkost, deprese a posttraumatická stresová porucha (PTSD).

Psychiatr Dirk Smit z Amsterdamské univerzity se svými kolegy analyzoval genetická data z databází Psychiatric Genomics Consortium, UK Biobank a 23andMe. Zjistili, že lidé, kteří se sami identifikovali jako trpící misofonií, měli vyšší pravděpodobnost výskytu genů spojených s psychiatrickými poruchami a také s tinnitem. Pacienti s tinnitem, tedy přetrvávajícím pískáním v uších, mají rovněž vyšší sklony k psychologickým symptomům deprese a úzkosti. Překvapivě se ukázalo, že lidé s poruchou autistického spektra (PAS) měli menší pravděpodobnost výskytu misofonie, ačkoli často hůře snášejí zvuky. To naznačuje, že misofonie a PAS jsou relativně nezávislé poruchy z hlediska genomové variability.

Výzkum také odhalil silné vazby misofonie s osobnostními rysy, jako je starostlivost, pocit viny, osamělost a neuroticismus. Reakce na spouštěcí zvuk se mohou pohybovat od podráždění a hněvu až po úzkost, která narušuje každodenní život. Zjištění, že geny zvyšující citlivost na PTSD také zvyšují pravděpodobnost misofonie, poukazuje na sdílený neurobiologický systém, což by mohlo znamenat, že léčebné techniky používané pro PTSD by mohly být využity i pro misofonii.

Další průzkum z roku 2023, provedený ve Velké Británii, ukázal, že prevalence misofonie v populaci je 18,4 procenta, což je mnohem více, než se dříve myslelo. Tento průzkum, který zahrnoval 772 dobrovolníků a byl reprezentativní pro britskou populaci, zjistil, že misofonie je více než jen podráždění určitými zvuky. Lidé s misofonií projevovali silnější negativní pocity, často doprovázené hněvem a panikou, a cítili se uvězněni nebo bezmocní, neschopní uniknout hluku. Byli také výrazně více obtěžováni zvuky, jako je normální dýchání a polykání, které u běžné populace nevyvolávají žádnou reakci. Tyto studie jsou cenné pro pochopení toho, jak naše vnímání světa souvisí se schopností naší mysli se s ním vyrovnat, a poskytují důležité vodítko pro budoucí výzkum biologických mechanismů a potenciálních léčebných postupů.