Rodina v Číně tají matce smrt syna: Místo něj jí podstrčila AI klon a vyvolala etickou debatu

V Číně se rozvíjí odvětví nabízející rodinám možnost komunikovat s AI klonem jejich zesnulých blízkých za měsíční poplatek. Jeden takový případ z provincie Šan-tung však vyvolal rozsáhlou etickou debatu.

V Číně se rozvíjí odvětví nabízející rodinám možnost komunikovat s AI klonem jejich zesnulých blízkých za měsíční poplatek. Jeden takový případ z provincie Šan-tung však vyvolal rozsáhlou etickou debatu. Rodina se rozhodla utajit smrt syna před jeho osmdesátiletou matkou, která trpí srdeční chorobou, a místo něj jí podstrčila jeho AI klon.

Matka, která nevěděla o tragické dopravní nehodě svého jediného dítěte, pravidelně komunikovala s digitální verzí syna prostřednictvím videohovorů. AI klon jí sdělil, že se syn přestěhoval a nemůže se s ní osobně setkat. Matka mu v jednom z hovorů řekla: „Měl bys mi volat častěji, abych věděla, jestli se ti v jiném městě daří. Moc mi chybíš. Je mi líto, že tě nemohu vidět osobně.“ AI odpověděla: „Dobře, mami. Ale jsem příliš zaneprázdněn. Nemohu s tebou dlouho mluvit. Opatruj se. Až vydělám dost peněz, vrátím se domů, abych ti projevil svou synovskou úctu.“

Podnikatel v oblasti AI technologií, který službu poskytl, se k situaci vyjádřil s humorem, když pro čínský zpravodajský server Litchi News prohlásil, že jeho byznys spočívá v „klamání lidských emocí“, a dodal, že „to, co děláme, je utěšování živých“. Tento klam však vyvolává závažné etické otázky, zejména v kontextu péče o seniory. Měli bychom úmyslně klamat starší lidi, i když je to s úmyslem chránit je před emocionálním šokem? Internetová komunita byla příběhem pobouřena a mnozí uživatelé argumentovali, že rodina zašla příliš daleko a že takové jednání matce spíše ublíží než pomůže.

I když je příběh uvěřitelný, je třeba k němu přistupovat s jistou mírou skepse, neboť původní zpráva nebyla nezávisle ověřena. Nicméně tento případ jasně ukazuje, jak umělá inteligence postupuje v replikaci vzhledu a hlasu zemřelých, a zároveň podtrhuje naléhavou potřebu širší společenské diskuze o etických hranicích a potenciální regulaci těchto služeb. Je klíčové zvážit psychologické a morální dopady na pozůstalé, zejména pokud jsou klamáni, a hledat způsoby, jak technologii využívat k podpoře, nikoli k podkopávání důvěry a reality.