Oceňovaný film ‚Ztracená země‘: Jak dětská hra pomáhá chápat utrpení rohingyjských migrantů

Režisér Akio Fujimoto ve svém filmu „Ztracená země“ (v rohingyjském jazyce „Hara Watan“) představuje strastiplnou cestu dvou vysídlených rohingyjských sourozenců, pětiletého Shafiho a devítileté Somiry, z Bangladéše do Malajsie.

Režisér Akio Fujimoto ve svém filmu „Ztracená země“ (v rohingyjském jazyce „Hara Watan“) představuje strastiplnou cestu dvou vysídlených rohingyjských sourozenců, pětiletého Shafiho a devítileté Somiry, z Bangladéše do Malajsie. Film se snaží přiblížit divákům osud rohingyjského lidu – etnické skupiny bez státní příslušnosti, která po desetiletí čelí pronásledování – očima dětí, které jsou příliš mladé na to, aby plně pochopily důvody své nebezpečné cesty.

Fujimoto, který má sám syna ve věku hlavních protagonistů, záměrně vynechává rozsáhlé historické a politické vysvětlení. Věří, že divák by měl prožít cestu spolu s dětmi a vnímat svět z jejich perspektivy, aniž by měl více informací než oni sami. „Ztracená země“ je sice fikce, ale vychází z rozsáhlého terénního výzkumu, který Fujimoto provedl se svým týmem. Film byl natočen v Bangladéši, Thajsku a Malajsii s obsazením 200 neprofesionálních rohingyjských herců, včetně skutečných sourozenců Muhammada Shofika Riase Uddina a Shomiry Riase Uddin v hlavních rolích.

Silným motivem filmu je schopnost dětí hrát si a nacházet radost i v těch nejtemnějších situacích. Režisér původně neplánoval tolik scén s dětskou hrou, ale během natáčení si uvědomil jejich význam pro navázání spojení s diváky. Hra se stala i prostředkem, jak se s dětmi seznámit, neboť „k hraní nepotřebujete jazyk. Bez ohledu na to, kdo jste nebo jakým jazykem mluvíte, každý zažil hru. Je to skutečně prvotní, univerzální akt.“ Film získal na loňském Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách Zvláštní cenu poroty Orizzonti, ačkoliv se setkal i s kritikou ohledně zobrazení dětské radosti v tak těžkých podmínkách. Fujimoto však argumentuje, že utrpení si každý dokáže představit, a cílem filmu je spíše ukázat vnitřní jas dětí, jehož ztráta je pak o to bolestnější a vyvolává empatii.

Fujimoto se dlouhodobě zajímá o osudy marginalizovaných lidí, což dokazují i jeho předchozí filmy. Při obsazování rolí Shafiho a Somiry byl obzvláště opatrný, aby nevybral děti, které by samy prošly migrační cestou. Také se odchýlil od své obvyklé metody dlouhých, improvizovaných záběrů, aby herce ochránil před relivováním traumat. „Ztracená země“ je prvním filmem natočeným v rohingyjském jazyce, který nemá všeobecně přijatý písemný systém. Režisér, který má hluboké vazby na Myanmar, kde žila jeho manželka, vyjádřil pocit viny, že dříve nepromluvil o zvěrstvech proti Rohingyům. Fujimoto věří, že fikce mu umožňuje manipulovat s tím, co divák vnímá jako realistické, a vést ho k vlastním objevům, aniž by se uchyloval k emocionální manipulaci. Doufá, že film bude přístupný i dětským divákům, podobně jako adaptace obrázkové knihy.