Konec posedlosti daty: Jak mi sundání fitness trackeru pomohlo najít skutečné zdraví

Před několika lety nosila autorka článku fitness náramek Whoop, který jí poskytoval data o srdečním tepu, variabilitě srdeční frekvence (HRV) a skóre regenerace. Náramek nabízel personalizované tipy pro zlepšení cvičení, spánku a celkového životního stylu.

Před několika lety nosila autorka článku fitness náramek Whoop, který jí poskytoval data o srdečním tepu, variabilitě srdeční frekvence (HRV) a skóre regenerace. Náramek nabízel personalizované tipy pro zlepšení cvičení, spánku a celkového životního stylu. Zhruba před rokem a půl se však rozhodla náramek sundat, nikoli proto, aby ho nahradila jiným, ale proto, že ji přestalo zajímat neustálé sledování dat. Toto rozhodnutí považuje za jedno z nejlepších pro své celkové zdraví a pohodu.

Globální wellness summit (GWS) ve své výroční zprávě o wellness trendech pro letošní rok označil „Odpor proti přehnané optimalizaci“ za druhý nejvýznamnější trend. Zpráva naznačuje, že lidé jsou unaveni neustálým sledováním a optimalizací každého aspektu svého života. Zatímco fitness trackery mohou poskytnout užitečné informace o intenzitě tréninků nebo délce spánku, pro autorku často vedly spíše ke zmatku než k jasnosti. Nízké skóre spánku se například nemuselo shodovat s jejím subjektivním pocitem odpočinku. Srovnávání s přáteli v aplikaci navíc vyvolávalo pocity nedostatečnosti.

Po roce a půl nošení náramku autorka zjistila, že ji spíše odpojil od vlastního těla. Zdůrazňuje, že Whoop může být skvělým nástrojem pro sportovce, ale pro běžného člověka nemusí být neustálé monitorování nezbytné. Současná wellness kultura, zaměřená na trackery, vytváří pocit, že bez znalosti každého detailu svého těla nemůžeme být zdraví. Přitom je možné žít analogový životní styl a být zdravý.

Výzkumníci z Rush University Medical College a Northwestern University’s Feinberg School of Medicine zaznamenali fenomén „ortosomnie“, kdy se lidé natolik obávají kvality dat o spánku, že to negativně ovlivňuje jejich skutečný spánek. Optimalizace wellness se tak stává dalším zdrojem stresu. Jessica Smith, autorka zprávy GWS, uvádí, že lidé jsou vztahoví, smysloví a nelineární, a optimalizace nemůže uspokojit hlubší potřeby spojení, svobody a emoční soudržnosti. Zdravotní technologie, ačkoliv úžasná v klinickém prostředí, nemusí mít v individuálním kontextu jen pozitiva.

Wellness technologie nás často odvádí od vnímání vlastního těla k obrazovkám telefonů, přičemž pocity nahrazuje proudem čísel. To může oslabovat vnitřní regulaci a intuici. Sledování fitness se stává formou sebesledování, což je odrazem širší kultury dohledu. Místo motivace se optimalizační kultura stává břemenem povinností – udržování rutin, dodržování standardů a viditelné prokazování „správného wellness“. Dokonce i relaxace se mění v úkol.

Autorka vnímá wellness jako nekonečný kolotoč, ze kterého chce vystoupit. Zdůrazňuje, že wellness optimalizace je projevem individualistického pohledu na zdraví. Žádný proteinový prášek ani drahý doplněk nevyřeší systémové problémy, jako je znečištění vody nebo nedostatek univerzální zdravotní péče. Skutečné individuální zdraví nelze dosáhnout bez zdraví komunitního. Zdraví je podle ní něco, o co je třeba usilovat každý den, nikoli konečný cíl. Je to nastavení mysli, ne dosažitelný vrchol.