Občané nejsou jen položka k odškrtnutí: Nový výzkum mění pohled na energetickou transformaci

Úspěšná energetická transformace je široce vnímána jako klíčová pro budoucnost, avšak zapojení občanů do tohoto procesu často zůstává spíše ideálem než realitou.

Úspěšná energetická transformace je široce vnímána jako klíčová pro budoucnost, avšak zapojení občanů do tohoto procesu často zůstává spíše ideálem než realitou. Nový doktorský výzkum Nikki Kluskens z Technické univerzity v Eindhovenu odhaluje hlubokou propast mezi těmito dvěma póly a vyzývá k zásadnímu přehodnocení způsobu, jakým k veřejné účasti přistupujeme.

Zájem Kluskens o toto téma pramení z osobní frustrace s tím, jak se o občanech často hovoří. Pozoruje „shora dolů“ tón, jako by lidé nerozuměli a nevěděli, co je pro ně dobré. Tento přístup se podle ní odráží jak v politice, tak v akademické sféře, přestože se neustále zdůrazňuje klíčová role občanské participace. V praxi se však zapojování obyvatel často stává pouhou formalitou, kterou je třeba „odškrtnout“ ze seznamu.

Kluskens tvrdí, že pod touto propastí leží zásadnější problém: tím, že je občanská participace vnímána jako něco, co je třeba organizovat nebo vytvářet, jsou občané fakticky stavěni mimo systém, ačkoli jsou jeho nedílnou součástí. Pokud jsou vnímáni jako externí aktéři, je perspektiva příliš úzká a uniká skutečný význam participace.

Veřejná debata často očekává, že občané budou aktivními účastníky, s předpokladem, že to vede k posílení a angažovanosti. Kluskens však zdůrazňuje, že jde pouze o jeden pohled. Realita je mnohem složitější a participace má mnoho různých forem. Jako příklad uvádí situace, kdy jsou obyvatelé nuceni odpojit se od zemního plynu a je jim nabídnuto dálkové vytápění. Někteří to nevnímají jako pokrok, ale jako novou formu závislosti. Takové reakce jsou často odmítány jako odpor, ale Kluskens je vnímá jako formu aktivního projevu – lidé se vědomě rozhodují nezúčastnit se, což může vést k pocitu většího posílení.

Je proto nezbytné přehodnotit, jak vnímáme občanskou participaci. Neměla by být považována za nástroj nebo kontrolní seznam, ale za praxi, která odráží vzájemné vztahy mezi lidmi. Participace by neměla být omezena na jedno pevné paradigma, ale měla by se řídit designovými principy – vodítky, která formují, jak je angažovanost organizována a podporována. Měla by posilovat vztahy mezi lidmi a brát vážně překážky, jako je finanční stres, jiné povinnosti nebo nedostatek času.

Jeden z klíčových poznatků Kluskens je rozmanitost v rámci komunit. V pilotních projektech odpojování od zemního plynu, často ve zranitelnějších oblastech, žijí nájemníci, majitelé domů a sdružení obyvatel vedle sebe, každý s vlastními zájmy. Politika však často zachází s obyvateli jako s jednotnou skupinou. Kluskens upozorňuje, že pokud se vše zařídí za lidi, odebere se jim část jejich angažovanosti. Lidé se chtějí zapojovat různými způsoby, což vyžaduje více prostoru a flexibility, nikoli předdefinování jejich potřeb.