Mír začíná na polích: Brazilský program „Hlad nula“ ukázal, že potravinová bezpečnost je základem stability

Hlad ve světě není jen důsledkem nedostatečné zemědělské produkce, ale často pramení z institucionálních, ekonomických a politických selhání, která brání některým skupinám obyvatel v přístupu k dostupné potravě.

Hlad ve světě není jen důsledkem nedostatečné zemědělské produkce, ale často pramení z institucionálních, ekonomických a politických selhání, která brání některým skupinám obyvatel v přístupu k dostupné potravě. Ekonom Amartya Sen ve své knize „Poverty and Famines“ z roku 1981 zdůraznil, že hlad je hluboce politickým problémem, nikoli pouze zemědělským.

Konkrétním příkladem, který tuto realitu ilustruje, je Brazílie na počátku 21. století. Pod vedením prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy země v roce 2003 zahájila program „Fome Zero“ (Hlad nula). Tento integrovaný přístup kombinoval sociální politiky, podporu rodinného zemědělství a zlepšení přístupu k potravinám. Klíčovou součástí byl program „Bolsa Família“, který poskytoval cílené peněžní transfery nejzranitelnějším domácnostem, čímž posílil jejich kupní sílu. Současně veřejné politiky podporovaly malé producenty usnadněním přístupu k úvěrům, trhům a veřejným zakázkám, zejména pro školní stravování.

Výsledky byly významné. Během deseti let Brazílie výrazně snížila extrémní chudobu a hlad. V roce 2014 země dokonce opustila „světovou mapu hladu“ sestavovanou Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO). Tento úspěch potvrzuje, že hlad není nevyhnutelný. Lze jej účinně překonat, pokud se spojí politická vůle, soudržnost veřejných politik a systémový přístup.

Navzdory těmto úspěchům zůstává výzva obrovská. Zpráva o stavu potravinové bezpečnosti a výživy ve světě z roku 2023, kterou společně vydaly FAO, Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (IFAD), Dětský fond OSN (UNICEF) a Světový potravinový program (WFP), odhaduje, že přibližně 735 milionů lidí stále trpí hladem. Ekonom Jeffrey Sachs ve své knize „The End of Poverty“ rovněž připomíná, že řešení extrémní chudoby a hladu je zásadní podmínkou globální stability a dosažení Cílů udržitelného rozvoje.

V takovém kontextu je iluzorní věřit, že mír může být udržitelný bez vyřešení otázky potravinové bezpečnosti. Zajištění spravedlivého přístupu k dostatečnému a kvalitnímu jídlu tak představuje strategický pilíř světového míru. Posiluje odolnost společností a snižuje strukturální faktory nestability.