DNA přepisuje historii Slovanů: Vědci odhalili, odkud skutečně přišli

Nové archeogenetické analýzy odhalily, že Slované pravděpodobně migrovali do střední Evropy z oblasti mezi jižním Běloruskem a střední Ukrajinou. Tento objev mění dosavadní představy o stěhování národů a přináší nový pohled na uspořádání raně středověkých komunit.

Nové analýzy DNA z kostí starověkých a raně středověkých populací přinášejí zásadní poznatky o genetické a kulturní různorodosti současné Evropy. Výzkum, na kterém se podílela i česká vědkyně Zuzana Hofmanová z Ústavu archeologie a muzeologie v Brně a Institutu Maxe Plancka v Lipsku, objasňuje, z jaké oblasti měli do střední Evropy dorazit Slované. Zjištění byla publikována v prestižních mezinárodních časopisech Nature a Genome Biology.

Cíle a překvapivé objevy

Hlavní motivací genetických analýz byly dva projekty. První se zaměřoval na formování raně středověké populace, druhý měl širší záměr – prozkoumat možnosti využití DNA k zodpovídání archeologických a historických otázek. Jedna z těchto otázek se týkala příchodu Slovanů do Evropy. Původním cílem nebylo primárně objevit konkrétní lokalitu původu Slovanů, jelikož data byla generována hlavně ze střední Evropy a z východní Evropy jich bylo málo. Nicméně, z výzkumu neplánovaně vyplynulo, že Slované pravděpodobně migrovali na západ z oblastí mezi dnešním jižním Běloruskem a střední Ukrajinou.

Metodika a výzvy výzkumu

Výzkum se zaměřil na časový záběr, který se překrýval se změnou archeologické kultury a dobou, kdy byli Slované poprvé historicky zmiňováni (6. století). Historické prameny jsou však omezené a geograficky nepřesné, což ztěžuje jejich propojení s archeologickými nálezy. Kosterní záznamy navíc vykazují stovky let mezer kvůli tehdy převažující kremaci. Studenti se snažili potvrdit genetické změny pozorováním období před a po příchodu Slovanů. Díky analýzám předslovanského období (stěhování národů, 5. až 6. století) a slovanského období (počátek raného středověku, 6. až 7. století) dospěli k zajímavým vědeckým výsledkům. Jednalo se o dlouholetou práci mnoha odborníků s různou expertizou, která vyžadovala úzkou mezioborovou spolupráci.

Získávání a analýza DNA

Pro genetickou analýzu bylo potřeba získat velké množství kosterních vzorků – v první studii bylo analyzováno 555 jedinců a v druhé 18 koster. Materiál byl získáván po dohodě s kurátory a antropology buď z muzejních depozitářů, kde byl uložen desítky let, nebo přímo z míst nově prováděného archeologického výzkumu. Při výběru se minimalizovala destrukce materiálu. Největší šance na uchování DNA je v zubech a kosti skalní, která je nejtvrdší částí lidského těla a chrání DNA před okolním prostředím. Po odběru se zub či kost skalní dekontaminuje, zevnitř se získá kosterní prášek, který se rozpouští a čistí od dalších molekul. Získaná čistá DNA se následně namnoží, zpracuje a sekvenuje (určení přesného pořadí nukleových bází). Celý proces probíhá ve velmi sterilních laboratořích, aby se zabránilo kontaminaci moderní DNA.