Austrálie posiluje důstojnost seniorů: Sprchování je nově zdarma, ale financování péče stále hledá rovnováhu

Austrálie nedávno zavedla program „Support at Home“, který od listopadu 2025 nově definuje financování péče o seniory v domácím prostředí. Hlavním cílem je zajistit udržitelnost systému a spravedlnost, kdy ti, kteří si to mohou dovolit, přispívají na svou péči více.

Austrálie nedávno zavedla program „Support at Home“, který od listopadu 2025 nově definuje financování péče o seniory v domácím prostředí. Hlavním cílem je zajistit udržitelnost systému a spravedlnost, kdy ti, kteří si to mohou dovolit, přispívají na svou péči více. Systém rozděluje služby do tří kategorií s různou úrovní spoluúčasti.

Klinická podpora, zahrnující například péči o rány nebo podiatrii, nevyžaduje žádnou spoluúčast bez ohledu na finanční situaci. Služby pro udržení nezávislosti, kam dříve patřila osobní péče jako sprchování, sociální podpora nebo odlehčovací péče, vyžadovaly spoluúčast ve výši 5–50 % poplatku v závislosti na příjmu a majetku. Největší spoluúčast, 17,5–80 %, byla stanovena pro služby každodenního života, jako je úklid, údržba domu a zahradničení.

Tento systém však narazil na problémy. Například sprchování, které mohlo stát až 50 australských dolarů za hodinu pro osoby s vyššími příjmy, se pro důchodce s pevným příjmem stalo finančně náročným, zejména při každodenní potřebě. Sprchování je navíc velmi osobní záležitost, kterou nelze snadno svěřit přátelům či sousedům. Proto nedávné oznámení přineslo zásadní změnu: osobní péče, včetně sprchování, oblékání a inkontinenční péče, byla přesunuta z kategorie „nezávislost“ do „klinické podpory“, což znamená, že účastníci za ni již nic neplatí. Tím se zajišťuje takzvaná horizontální spravedlnost, kdy všichni s podobnými klinickými potřebami mají přístup ke stejné podpoře.

Tato změna má však i svou odvrácenou stranu. Lidé, kteří si dříve mohli osobní péči dovolit a přispívali na ni, již nebudou muset platit, což zvyšuje podíl nákladů nesených daňovými poplatníky. Původní myšlenka různých spoluúčastí byla motivovat seniory k využívání klinické podpory a služeb pro budování kapacity (například fyzioterapie), aby si co nejdéle udrželi soběstačnost. Tento přístup dává smysl v raných fázích, kdy je možné křehkost zvrátit nebo jí předejít. Pro ty, u nichž již nelze kapacitu obnovit, se však spoluúčast na službách jako příprava jídla nebo úklid může jevit jako trestající opatření. Tato část financování zůstává zatím nezměněna.

Je klíčové vyhodnotit, zda program „Support at Home“ plní svůj zamýšlený efekt – tedy zvyšuje přístup ke klinickým službám a službám pro budování kapacity, zatímco bohatší přispívají více. Existuje příležitost porovnat typy služeb přijímaných v rámci předchozího a současného schématu. V budoucnu bude nutné přezkoumat úroveň a typ služeb, které podléhají spoluúčasti, a zjistit, zda lidé kvůli nim nerezignují na potřebnou péči. Je také třeba zvážit, zda by bohatší senioři neměli platit více a zda jsou spoluúčasti na některých službách stále vhodné pro ty s většími potřebami a menší schopností platit.