Umělá inteligence mění nákupy: Přijdeme o radost z očekávání a smysl dárků?

Umělá inteligence (AI) se stává nedílnou součástí našich nákupních zážitků, od asistentů jako Amazon Rufus a Walmart po chytré nákupní vozíky. Firmy tyto nástroje rychle integrují s cílem usnadnit a zefektivnit proces nakupování.

Umělá inteligence (AI) se stává nedílnou součástí našich nákupních zážitků, od asistentů jako Amazon Rufus a Walmart po chytré nákupní vozíky. Firmy tyto nástroje rychle integrují s cílem usnadnit a zefektivnit proces nakupování. Přestože technologie slibuje značné zlepšení, objevily se i zprávy o počátečních nezdarech, například o prodejním automatu s AI, který se sám zásoboval živými rybami, nebo o pomalých reakcích AI asistentů při přidávání zboží do košíku.

Hlavním záměrem AI agentů není jen asistovat, ale také ovlivňovat spotřebitele. Výzkumy ukazují, že tyto systémy mohou formovat preference, směrovat volby, zvyšovat útraty a dokonce snižovat pravděpodobnost vrácení produktů. Společnosti jako Salesforce propagují AI agenty schopné „bez námahy navyšovat prodej“, zatímco Mastercard uvádí, že jejich AI asistent Shopping Muse generuje o 15 až 20 % vyšší konverzní poměr než tradiční vyhledávání, což znamená, že efektivněji vede zákazníky od prohlížení k dokončení nákupu.

AI nákupní asistenti nabízejí řadu výhod. Dokážou během několika sekund prohledat tisíce produktů, porovnat ceny napříč prodejci, sledovat slevy v čase, analyzovat recenze a přizpůsobit doporučení individuálním preferencím a potřebám uživatele. Mohou dokonce číst obchodní podmínky a zásady ochrany osobních údajů, čímž pomáhají odhalit nevýhodná ustanovení.

Kromě praktických aspektů však existují i méně zjevná, emocionální rizika. Psychologové poukazují na to, že období mezi výběrem a obdržením nákupu generuje značné štěstí, někdy dokonce větší než samotný produkt. Toto očekávání, například z dovolené nebo nového oblečení, může být automatizovaným nákupem výrazně oslabeno. Dále se ztrácí pocit osobního a etického autorství. I běžná nákupní rozhodnutí umožňují lidem uplatnit volbu a vyjádřit svůj úsudek, například při výběru fair-trade kávy nebo ekologicky odpovědných produktů, které formují naši identitu.

Nakupování má také komunitní rozměr. Procházení obchodů s přáteli, rozhovory s prodejci a nakupování dárků pro blízké přispívají k našemu celkovému blahu. Při výběru dárku investujeme úsilí do hledání a zohledňujeme preference obdarovaného, což z gesta činí stejně důležitou součást jako samotný předmět. Pokud je tento proces outsourcován autonomnímu systému, hrozí, že se dárek stane pouhou dodávkou namísto smysluplného projevu pozornosti a péče.

Vzhledem k tomu, že AI nákupní asistenti se pravděpodobně stanou součástí každodenního života, začíná se rozvíjet i regulační debata, byť nerovnoměrně. Klíčovou otázkou je transparentnost, neboť zkušenosti s doporučovacími systémy ukazují riziko nezveřejněných střetů zájmů. Evropská unie navrhla rámec pro zveřejňování informací o automatizovaném rozhodování a američtí zákonodárci zvažují návrhy zákonů, které by vyžadovaly od firem odhalení způsobu trénování jejich AI modelů. Spotřebitelé zatím projevují zájem o možnost volby úrovně zapojení, což naznačuje, že pro mnohé je nakupování více než jen efektivní uspokojení potřeb. Zásadní otázkou zůstává, zda budou AI nákupní nástroje navrženy a regulovány tak, aby sloužily zájmům uživatelů a lidskému rozkvětu, nebo zda budou, podobně jako mnoho digitálních nástrojů před nimi, optimalizovány primárně pro korporátní zisk.