Turnerova cena 2026: Sochařství jako klíč k pochopení moci, ekologie a víry. Kdo je na užším výběru?

Užší výběr pro Turnerovu cenu 2026 byl oznámen a naznačuje, že sochařství se stává významným nástrojem pro zamyšlení nad mocí, ekologií a vírou.

Užší výběr pro Turnerovu cenu 2026 byl oznámen a naznačuje, že sochařství se stává významným nástrojem pro zamyšlení nad mocí, ekologií a vírou. Letošní nominace představují čtyři umělce, jejichž práce se vyznačují hlubokým intelektuálním záběrem a estetickou přitažlivostí.

Mezi nominovanými je Simeon Barclay, jehož práce „The Ruin“ kombinuje performance, sochařskou instalaci, mluvené slovo a živou dechovou hudbu. Barclay se často vrací k britské národní identitě, kterou vnímá jako něco utvářeného prací, krajinou a rozkladem. Jeho dílo využívá průmyslové materiály, jako je lešení, zvuk a dech, k vytvoření atmosféry, která je zároveň slavnostní i nestabilní, a zkoumá, jak je britskost neustále sestavována a rozebírána v reálném čase.

Marguerite Humeau je nominována za díla „Orisons“ a „Torches“. Její práce vnáší do sochařství spekulativní rozměr, často vycházející z výzkumu nelidské inteligence a biologických komunikačních systémů. V „Orisons“ se objevuje velká socha slona jako symbol matriarchálního vědění a kolektivní paměti. Porota vyzdvihla její „filmový“ přístup, kdy instalace vytvářejí pocit narativu bez konkrétního děje. Humeau používá sochařství jako spekulativní nástroj k představování systémů víry mimo racionalitu, snažící se zhmotnit to, co nelze přímo poznat, pouze odvodit.

Kira Freije získala nominaci za výstavu „Unspeak the Chorus“, kde představuje životní velikosti hybridních bytostí – částečně zvířat, částečně lidí, částečně automatů. Její sochy jsou konstruovány z tkanin, kovu a hliníkových odlitků pořízených z jejího těla a tváří blízkých lidí. Freije ve své práci hraje s kontrasty tvrdosti a měkkosti, kdy průmyslové materiály získávají zranitelný vzhled. Její postavy obývají prostor s nejistotou a naznačují křehké a vyjednávané formy kolektivity.

Tanoa Sasraku doplňuje užší výběr s dílem „Morale Patch“, které zkoumá ropu jako systém moci a to, jak petro-politika formuje korporátní identitu, vojenskou kulturu a národní symboliku. Sasraku narušuje minimalistické sochařské mřížky vkládáním předmětů plných významu, jako jsou těžítka za těžbu ropy nebo vlajky na bednách připomínajících palety či rakve. Její dílo funguje jako kritický inventář, který katalogizuje, jak abstraktní ekonomické síly nacházejí výraz v objektech určených k uklidnění, odměňování nebo připomínání.

Letošní ročník ceny se poprvé uskuteční v univerzitním prostředí, v Middlesbrough Institute of Modern Art (MIMA), který je součástí Teesside University. Tato skutečnost, spolu s tím, že Tate (organizátor ceny) i MIMA jsou financovány Arts Council England (ACE), vyvolává otázky o provázanosti financování, programování a uměleckého vzdělávání. Přestože existují obavy z rostoucí institucionalizace uměleckého financování, letošní užší výběr je umělecky silný a ukazuje obnovený závazek k sochařství jako způsobu přemýšlení o složitých tématech. Marguerite Humeau je považována za možnou vítězku, neboť její práce ztělesňuje post-postmoderní citlivost a kombinuje spekulativní výzkum s precizní výrobou, což naznačuje, že Turnerova cena, navzdory svým institucionálním vazbám, stále dokáže ocenit uměleckou excelenci. Výstava nominovaných děl bude zahájena v MIMA 26. září 2026.