Lauren Groffová: Jak z bolesti vytvořit portál k dobru a převzít otěže vlastního životního příběhu

Spisovatelka Lauren Groffová, autorka pěti románů a tří sbírek povídek, se ve své tvorbě i životě zabývá konceptem „bardo“ – mezistavu, který v tibetském buddhismu označuje přechod mezi smrtí a znovuzrozením, ale i cestu od narození ke smrti.

Spisovatelka Lauren Groffová, autorka pěti románů a tří sbírek povídek, se ve své tvorbě i životě zabývá konceptem „bardo“ – mezistavu, který v tibetském buddhismu označuje přechod mezi smrtí a znovuzrozením, ale i cestu od narození ke smrti. V rozhovoru pro Tricycle Groffová sdílí, jak tyto myšlenky o přijetí, propojenosti a pomíjivosti ovlivňují její pohled na umění, ambice a schopnost utvářet vlastní životní příběh.

Groffová vnímá umění jako portál, který dokáže přeměnit bolest a utrpení – ať už vlastní, či cizí – v něco krásného. Její nová sbírka povídek *Brawler* se s vhledem a soucitem zabývá traumaty, jež život přináší, a zkoumá, jak si lidé navzájem ubližují, často neúmyslně, a jak násilí přetrvává napříč generacemi. Zároveň však ukazuje „krásnou ochotu dělat věci dobře, být dobří a usilovat o dobro v druhých lidech.“

Groffová, narozená v roce 1978, je uznávanou autorkou, finalistkou Národní knižní ceny a držitelkou Guggenheimova stipendia, která byla v roce 2024 zařazena mezi 100 nejvlivnějších lidí časopisu Time. Spolu se svým manželem otevřela v Gainesville na Floridě knihkupectví The Lynx, jako reakci na rostoucí zákazy knih ve státě. Knihkupectví vystavuje zakázané tituly a jeho motto zní „Watch Us Bite Back“ (Sledujte nás, jak se bráníme), což symbolizuje aktivní postoj proti cenzuře a za podporu komunity.

Láska k japonskému románu *Příběh prince Gendžiho* z 11. století přivedla Groffovou loni do Kjóta, kde si uvědomila hlubokou pomíjivost života. Pozorování čajového obřadu, kde se s neuvěřitelnou péčí připravuje čaj určený k okamžitému vypití, ji silně ovlivnilo. Zamilovala se do japonské kultury řemesla, která spočívá v hluboké lásce k tomu, co člověk v daném okamžiku dělá, namísto honby za úspěchem a srovnáváním se s ostatními.

Groffová přiznává, že je těžké vyrůstat v USA a nebýt ambiciózní, zvláště jako umělec, a vzpomíná na svou minulost kompetitivní plavkyně. S přibývajícím věkem však začíná pociťovat „milost stárnutí“ jako umělkyně, což jí umožňuje opustit velkou část těžké ambice, která ji dlouho poháněla. Snaží se přijmout pomíjivost a prchavou krásu s vědomím, že nic, co děláme, netrvá věčně.

Nová sbírka *Brawler* je prostoupena melancholií, kterou Groffová přisuzuje současnému stavu Spojených států, obavám o své syny a stárnoucí rodiče. Učení bardo však vybízí k přijetí reality, nikoli k rezignaci. Groffová interpretuje přijetí reality jako odevzdání se, jako schopnost žít s obtížemi namísto útěku. Znamená to přijmout a milovat i temné stránky sebe sama, což je nezbytné pro hlubší pochopení a osobní růst.

V bardo mezi narozením a smrtí jsme umělci vlastních životů, utváříme svou cestu svými volbami. Groffová cítí, že je autorkou svého života „ano i ne“ – ovlivnilo ji šťastné dětství, ale zároveň vědomě činí volby, které ji formují. Inspiruje se příběhy lidí, kteří i v drsném prostředí, jako je vězení, dokázali převzít kontrolu nad svým příběhem a proměnit ho v něco krásného, například v aktivismus. Snaží se žít bez lítosti, aktivně napravovat vztahy a odpouštět sobě i druhým.