Překvapivý objev: Bílé ženy po menopauze s genetickým rizikem přibírají na váze dvakrát rychleji

Nová studie odhalila, že bílé ženy po menopauze s vyšším genetickým rizikem obezity přibírají na váze přibližně dvakrát rychleji než ty s nižším genetickým rizikem. U černošských žen v této studii byla rychlost přibírání váhy podobná, bez ohledu na jejich genetickou predispozici.

Nová studie odhalila, že bílé ženy po menopauze s vyšším genetickým rizikem obezity přibírají na váze přibližně dvakrát rychleji než ty s nižším genetickým rizikem. U černošských žen v této studii byla rychlost přibírání váhy podobná, bez ohledu na jejich genetickou predispozici. Tento výzkum, vedený Haroldem Leem, docentem biobehaviorální medicíny na Penn State University, byl publikován v časopise Obesity a zkoumal, jak genetika ovlivňuje hubnutí a opětovné přibírání váhy v průběhu času.

Lee zdůrazňuje, že obezita je často stigmatizována a spojována s leností, což je podle něj mylný mýtus. Studie jasně ukázala, že genetika hraje roli v tom, jak rychle člověk po mírném úbytku váhy opět přibere. Tým analyzoval data z dlouhodobé studie Women's Health Initiative Dietary Modification trial, která sledovala tisíce žen ve věku 50 až 79 let. Účastnice v průměru zhubly asi dva kilogramy po nízkotučné dietě a následně většinu této váhy opět nabraly.

Vědci rozdělili účastnice s úbytkem váhy do dvou skupin – s vysokým a nízkým genetickým rizikem obezity. Genetické riziko bylo hodnoceno pomocí polygenního rizikového skóre, které zohledňuje miliony genů. Ženy s vysokým rizikem byly ty, jejichž skóre patřilo mezi 5 % nejvyšších. Zjistilo se, že bílé ženy s vysokým genetickým rizikem přibíraly v průměru jeden kilogram ročně, zatímco ty s nízkým rizikem přibíraly jen polovinu tohoto množství.

Zajímavým zjištěním bylo, že genetické riziko ani rasa neměly vliv na to, zda ženy vůbec zhubnou. Všechny účastnice měly stejnou pravděpodobnost úbytku váhy. Lee to považuje za nadějné, protože to naznačuje, že i když genetika ovlivňuje rychlost opětovného přibírání váhy, dostatečné změny v prostředí – jako je nízkotučná dieta a pravidelné konzultace s dietologem – mohou genetické riziko alespoň dočasně překonat.

Obezita se v posledních desetiletích stala celosvětovým problémem, což není způsobeno změnami v lidské genetice, ale spíše změnami v našem prostředí. To zahrnuje například města navržená spíše pro jízdu autem než pro chůzi a dostupnost nezdravých, ale lákavých potravin. Lee věří, že s dostatečnými změnami v životním stylu a okolí je možné udržet zdravou váhu bez ohledu na genetickou predispozici. Genetika je důležitá, ale stejně tak i environmentální faktory.