Neutrofily a stres: Nový klíč k pochopení a léčbě depresí i PTSD

Nový výzkum spojuje neutrofily a jimi produkované NETy se stresem. Tyto buňky mohou poškodit krevně-mozkovou bariéru, což přispívá k zánětu mozku a psychiatrickým stavům jako deprese či PTSD. Objev otevírá nové možnosti léčby.

Lidské tělo reaguje na stres mnoha způsoby, od návalu adrenalinu při instinktu „bojuj nebo uteč“ až po složitější změny, které nejsou okamžitě rozpoznatelné. Nový výzkum ukazuje, že činnost bílých krvinek zvaných neutrofily je klíčová nejen pro imunitní reakci těla, ale také pro jeho reakci na stres. Tyto poznatky mohou pomoci vysvětlit psychiatrické stavy, jako je posttraumatická stresová porucha (PTSD) a deprese.

Role neutrofilů a zánětu

Proces začíná zánětem, reakcí těla na stresory, jako je zranění nebo infekce, a jeho vlivem na mozek. „Lidé dlouho věděli, že když je přítomen zánět, mozek se mění,“ uvedl Emeka Okeke, imunolog a odborný asistent biologie na Northeastern University. Zánět v mozku je spojován s několika nemocemi, včetně Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy choroby a závažné depresivní poruchy. Okeke proto chtěl prozkoumat vztah mezi neutrofily, zánětem a psychiatrickými stavy souvisejícími se stresem.

„Ukazujeme, že produkty uvolňované neutrofily mohou skutečně poškodit mozek, krevně-mozkovou bariéru a podporovat zánět v mozku,“ dodal Okeke. Neutrofily jsou nejhojnějším typem bílých krvinek a fungují jako první respondenti nasazení na jakékoli místo infekce nebo zranění. Tam tyto buňky uvolňují látky, včetně reaktivních forem kyslíku, enzymů a cytokinů, aby podpořily zánět, který signalizuje imunitnímu systému, aby aktivoval další části těla k boji proti tomu, s čím se tělo potýká.

Nebezpečí nadměrné produkce NETů

Mezi těmito látkami jsou také neutrofilní extracelulární pasti, neboli NETy, které Okeke popisuje jako „pavoučí sítě“, které obalují patogeny. Nedávné studie zjistily, že neutrofily uvolňují NETy také tehdy, když tělo reaguje na chronický stres. A zatímco produkce NETů je obvykle prospěšná, existuje tenká hranice mezi prospěšným a problematickým. „Když neutrofily produkují tyto NETy, jejich primární role má být pohlcení patogenu,“ vysvětlil doktorand Helder Price, který na výzkumu pracoval. „Ale příliš mnoho produkce NETů může způsobit poškození tkání, pokud se NETy připojí k tkáňovým buňkám.“

„Pokud stres aktivuje neutrofily k uvolňování těchto NET produktů, mohou NETy poškodit krevně-mozkovou bariéru,“ která chrání mozek a nervový systém před toxiny a patogeny, uvedl Okeke. Poškození této membrány by mohlo vést k zánětu v centrálním nervovém systému, což by zase mohlo podporovat změny chování u nemocí spojených se stresem, jako je posttraumatická stresová porucha a závažná depresivní porucha.

Důkazy z výzkumu a budoucí naděje

Pro lepší pochopení mechanismů v akci testoval Okeke „úzkostné chování“ u skupiny myší, z nichž polovina byla injekčně ošetřena NETy. Ve srovnání s myšmi v kontrolní skupině – které byly zvědavé a prozkoumávaly své otevřené, ale ohraničené prostředí – myši, kterým byly NETy injekčně podány, své okolí neprozkoumávaly a zůstávaly u hranic. Tento rozdíl poprvé naznačuje, jak by NETy mohly vyvolávat změny chování u hlodavců. NETy však nefungovaly samy. Výzkum také zjistil, že produkce NETů uvolňovala stresové hormony, jako je kortizol. Okeke to nazval „zpětnovazebnou smyčkou“, při níž neutrofily a stresové hormony nepřetržitě zesilují aktivitu jeden druhého, což nakonec mění funkci mozku a vede ke změnám chování.