Globální dodavatelské řetězce mohou léčit planetu: Tři cesty k ekologické spravedlnosti

Globální dodavatelské řetězce sice často přispívají k environmentálním škodám, ale zároveň mají potenciál k jejich nápravě a k podpoře ekologické spravedlnosti.

Globální dodavatelské řetězce sice často přispívají k environmentálním škodám, ale zároveň mají potenciál k jejich nápravě a k podpoře ekologické spravedlnosti. Nerovnoměrné environmentální zatížení, které je s nimi spojeno, bývá často skryté, přesto má zásadní dopad na zranitelné komunity a obránce životního prostředí.

Firmy mohou přispět k nápravě prostřednictvím tří klíčových přístupů. Prvním je veřejný závazek k respektování obránců životního prostředí, jako jsou domorodí ochránci půdy nebo komunitní aktivisté, kteří čelí nepřiměřeným environmentálním rizikům. Společnosti by měly transparentně informovat o tom, jak tyto závazky hodnotí a naplňují, a zavést mechanismy pro nápravu v případě porušení. Příkladem je Coca-Cola, která přijala politiku nulové tolerance vůči záborům tradičních a domorodých pozemků ve svých dodavatelských řetězcích, s nezávislým monitorováním. Podobně Shell, Kellogg’s a Rio Tinto začlenily respekt k obráncům životního prostředí do svých politik lidských práv. Na globální úrovni vyvinul Program OSN pro životní prostředí pokyny pro provádění náležité péče v oblasti lidských práv s environmentální perspektivou a Evropská unie zavedla směrnici o náležité péči v oblasti udržitelnosti podniků, která vyžaduje provádění této péče v celém dodavatelském řetězci.

Druhým přístupem je začlenění myšlení zaměřeného na odolnost do strategií dodavatelských řetězců. To znamená nejen snižování emisí, ale také aktivní odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry, například prostřednictvím technologií zachycování uhlíku a jeho ukládání do půdy nebo uhličitanových minerálů v oceánech. Firmy v průmyslově vyspělých zemích, které jsou zodpovědné za nepřiměřený podíl emisí, by měly být první, kdo tyto strategie zavede a bude financovat jejich přijetí v chudších zemích. Tím se sníží environmentální škody, spravedlivěji se rozdělí environmentální přínosy a zvýší se odolnost komunit a prostředí, na kterých závisí.

Třetí cestou je přímá spolupráce se zúčastněnými stranami na budování spravedlivějších dodavatelských řetězců. Environmentální škody jsou zřídka způsobeny pouze jedním krokem v řetězci, a proto jejich náprava vyžaduje společné úsilí. Spolupráce mezi podniky (někdy i konkurenty), zástupci komunit, tvůrci politik a organizacemi občanské společnosti může spojit zdroje k řešení problémů, jako jsou porušování lidských práv, odlesňování, změna klimatu a ztráta biodiverzity. Tyto iniciativy jsou účinné pouze tehdy, pokud upřednostňují zájmy komunit a životního prostředí před krátkodobými obchodními zisky a zahrnují různé formy znalostí. Trvalé pozitivní účinky ekologicky spravedlivých dodavatelských řetězců jsou možné pouze tehdy, když se na nápravě podílejí komunity postižené environmentální nespravedlností.