Román Elleny Savage: Zničená utopie a hořká pravda o mileniálech, kterou pochopí jen někteří

Román „The Ruiners“ od Elleny Savage, její první beletristický počin, je popisován jako literární ekologický thriller a subverzivní „mileniální podobenství“.

Román „The Ruiners“ od Elleny Savage, její první beletristický počin, je popisován jako literární ekologický thriller a subverzivní „mileniální podobenství“. Kniha, která navazuje na autorčinu esejistickou sbírku „Blueberries“, se pouští do rozsáhlého tematického území, vyprávěného ve třech částech.

Příběh sleduje osudy tří hlavních postav, které se cítí neklidné a nespokojené se svými dosavadními životními volbami. Pip a Sasha se narychlo vzali po náhodném setkání. Sasha se blíží ke konci doktorátu a zkoumá náročný trh práce, zatímco Pip je vysokoškolská odpadlice s prázdným bankovním kontem. Viv, zapojený do stávky v socialistickém časopise, který rediguje, se cítí rozpolcený mezi solidaritou s kolegy a snahou o kariérní příběh. Do děje vstupuje i jeho bývalý partner Aggelos, jehož historie s Vivou a Sashou je hlubší, než se zdá. Dům, ve kterém se postavy hromadí, začíná být metaforou pro jejich životy, které se potí a hnisají.

Román se zabývá naléhavými dilematy, jako je hledání smyslu, moc a místo člověka v rozpadajícím se světě. Pip pochybuje o možnosti svých anarchistických sklonů ve světě, do kterého se narodila, a Viv kritizuje selhání progresivní levice, kde se ego mísí s politikou a altruismus s neoliberálním kapitalismem. Všechny tři postavy jsou součástí diaspory, přirozeného produktu rozsáhlé válečné mašinérie. Ačkoliv se většina děje odehrává na fiktivním ostrově Fokos, kniha vrhá kritické světlo na současnou Austrálii, kde se migranti neochotně usazují, dostupné bydlení je minulostí a budoucnost mileniálů je zkažena požitky poválečné generace.

Recenze však upozorňuje, že hustota příběhu, detailní rekapitulace minulosti a didaktický styl často brání plynulosti vyprávění. Postavy čtenáři příliš často vysvětlují, kým jsou a proč, což ponechává málo prostoru pro vlastní interpretaci. Hluboké postřehy a ostré vtipy se ztrácejí v záplavě expozice. Příkladem je pasáž, kde Sasha rekapituluje svou univerzitní práci, což se táhne přes několik stránek a zahrnuje citace Waltera Benjamina. Tyto úvahy, ačkoliv chytré, působí dusivě a klaustrofobicky, což narušuje tempo a strukturu jinak potenciálně poutavého vyprávění.

Přestože kniha může být náročná, zejména pro čtenáře bez hlubokého humanitního vzdělání, vyniká v momentech jemného propojení a střetu různých úhlů pohledu. Děj se s vervou rozvíjí zejména v závěru, například při rvačce na pláži na Fokosu, která se shoduje s tajemným bombovým útokem v Athénách. Silným momentem je také pohled postav na toxickou skládku, která znesvěcuje kdysi idylický ostrov. Tato skládka slouží jako metafora postmoderny, obrovské hmotné reprezentace veškerých informací, odpadu a falešných narativů – hromady přebytků, která je naším dědictvím. „The Ruiners“ nabízí mnoho bohatých metafor, včetně bezmocných korýšů, kteří se potácejí z otráveného moře na Fokosu. Ačkoliv se román někdy hroutí pod tíhou vlastních ambicí, je třeba ho ocenit za věrohodné zobrazení světa, který se mezi jeho stránkami rozkládá. Je to znepokojivý, ale intenzivní a nepřehlédnutelný literární počin.