Vědci odhalili, co nás dělá jedinečnými: Klíčem k vědomí je síť DMN v mozku

Hluboké, starobylé oblasti mozku, které sdílíme se všemi obratlovci, podporují základní zážitky, jako je strach nebo žízeň. Avšak pro to, co nás činí lidmi, je důležitá novější a komplexnější síť výchozího režimu (DMN).

Hluboké, starobylé oblasti mozku, které sdílíme se všemi obratlovci, podporují základní zážitky, jako je strach nebo žízeň. Avšak pro to, co nás činí lidmi, je důležitá novější a komplexnější síť výchozího režimu (DMN). Nový výzkum se zaměřil na pochopení rozdílů v aktivitě této sítě, aby lépe objasnil fungování individuálního vědomí.

Studie zahrnovala 16 dospělých dobrovolníků, kterým byla nahrávána mozková aktivita pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI) během poslechu zvukového úryvku z filmu „96 hodin“. Experiment probíhal jak v bdělém stavu, tak pod celkovou anestezií, což umožnilo porovnat aktivitu mozku při vědomí a v bezvědomí. Vědci sledovali měnící se vzorce komunikace mezi mozkovými oblastmi, zejména v sítích pozornosti, senzorických sítích a síti výchozího režimu, a porovnávali je se subjektivními zážitky účastníků.

Výsledky ukázaly, že když byli účastníci při vědomí, vzorce aktivity DMN se staly složitějšími a výrazně se lišily mezi jednotlivými osobami, což odráželo jejich jedinečné myšlenky, vzpomínky a vnitřní prožitky. Naopak v bezvědomí se individuální „podpisy“ DMN zmenšily, staly se jednoduššími a podobnějšími u všech dobrovolníků. Sítě pozornosti a senzorické sítě však vykazovaly opačný vzorec – byly si podobnější v bdělém stavu, což naznačuje společné mechanismy pro sběr smyslových informací a interpretaci vnějšího světa.

Výzkum potvrzuje, že DMN nese osobnější stránku vědomí, měnící se každým okamžikem tak, aby odrážela myšlenky a vnitřní zážitky každého člověka. Různé podregiony DMN přispívají různými způsoby: některé pomáhají s reflexí nad sebou samými, představováním si možností a proplétáním zážitků do osobního příběhu, zatímco jiné, spojené s pamětí, pomáhají rekonstruovat scény a dávat smysl myšlenkám. Tato variabilita DMN je dána tím, že podporuje hluboce osobní charakteristiky, které nás definují, jako je osobnost a hodnoty, což rezonuje s myšlenkami průkopnického psychologa Williama Jamese.

DMN je klíčová pro naši schopnost plynule se pohybovat mezi světem, jaký je, a světem, jak si ho představujeme. Některé studie naznačují, že narušení aktivity DMN může omezit originalitu v kreativních úkolech. Změněná konektivita DMN je také spojena s mnoha duševními problémy, zejména těmi, které se týkají sebepojetí, paměti a sociální kognice. Schopnost mapovat dynamiku DMN by mohla vést k lepšímu pochopení specifických obtíží jednotlivců a jednoho dne k personalizovaným formám terapie.

Pro dosažení vysoce kvalitních mozkových map je zapotřebí rozsáhlých skenů a komplexních analýz, kde se uplatňuje precizní funkční mapování (kombinující různé metody včetně fMRI) a umělá inteligence. Strojové učení by pak mohlo kombinovat tyto mapy s genetickými údaji a symptomy pro přesnější diagnostiku a léčbu. Výzkum však otevírá i hlubší etické otázky, například jak řídit kriminalitu nebo prioritizovat léčbu, když je vnitřní svět každého člověka jedinečný. DMN je zásadní pro naši schopnost představovat si různé budoucnosti, včetně role, kterou v nich může a měla by hrát mozková věda.