Návštěva krále Karla III. v USA: Úspěch na povrchu, ale pod ním se skrývá propast v pohledu na svět

Nedávná státní návštěva krále Karla III. ve Spojených státech byla sice vnímána jako úspěšná, avšak podobně jako předchozí historické návštěvy, ani tato nepřinesla rychlé řešení hlubokých rozdílů mezi oběma zeměmi. Historie ukazuje, že ani návštěva krále Jiřího VI.

Nedávná státní návštěva krále Karla III. ve Spojených státech byla sice vnímána jako úspěšná, avšak podobně jako předchozí historické návštěvy, ani tato nepřinesla rychlé řešení hlubokých rozdílů mezi oběma zeměmi. Historie ukazuje, že ani návštěva krále Jiřího VI. v roce 1939, ani královny v roce 1957 nevedly k okamžitému vyřešení tehdejších geopolitických napětí, ale spíše posunuly dialog a zmírnily tón. Pro Spojené království přinesla tato návštěva alespoň jeden okamžitý přínos: prezident Trump se na počest krále rozhodl zrušit cla na skotskou whisky, což je vítaná zpráva pro skotský průmysl.

Dopad královy návštěvy v dlouhodobém horizontu je však obtížné odhadnout, neboť bude záviset na proměnných, které jsou mimo kontrolu krále i politických lídrů, jako je současná geopolitická situace, zejména války v Íránu a na Ukrajině. Navzdory vzájemné výměně chvály a zdvořilostí zůstává vzdálenost mezi Londýnem a Washingtonem v těchto otázkách značná. Tyto rozdíly se krátce projevily ve dvou projevech: krále v Kongresu a prezidenta Trumpa v Bílém domě, které se konaly ve stejný den.

Králův projev se zaměřil na sdílené historické vazby, demokratické hodnoty a ideály, zdůrazňoval význam soucitu, mezikonfesního dialogu a oslavoval sílu „našich živých, rozmanitých a svobodných společností“. Hovořil o důležitosti aliancí (NATO), multilaterálních institucí (OSN) a právního státu, které podle něj zajistily osm desetiletí transatlantického míru a prosperity. Prezident Trump ve svém projevu v Bílém domě sice také zmínil transatlantické historické vazby, ale jeho tón a záměr se zdály být odlišné. Trump oslavoval „krev a vznešeného ducha Britů“ a dokonce prohlásil, že američtí revolucionáři byli oživeni „anglosaskou odvahou“ ve svých žilách. Toto tvrzení se blíží k ideologii bílého nacionalismu a odráží diplomatický diskurs anglosaxonismu z počátku 20. století, který s rasovými předpoklady upadl v nemilost. Již v roce 1918 prezident Woodrow Wilson výslovně řekl britským hodnostářům, včetně králova pradědečka Jiřího V., že by neměli Spojené státy vnímat jako anglosaskou zemi, neboť USA jsou „tavicím kotlíkem“, nikoli monokulturou.

Tyto dvě vize vztahu mezi USA a Spojeným královstvím, odlišné ve svých základních předpokladech, odrážejí širší geopolitický posun, který v posledních měsících stále více napíná transatlantické vztahy. Králova vize představuje potvrzení poválečného světového řádu, zatímco Trumpova vize s ozvěnami počátku 20. století je spíše narušující. Překlenutí této významné propasti bude úkolem současných transatlantických diplomatů.