Nové objevy mění pohled na Mars: Kdysi mohl mít oceány a podporovat život

Mars patří mezi nejprozkoumanější tělesa Sluneční soustavy, přesto si stále uchovává mnohá tajemství. I když se na jeho povrchu dnes nevyskytuje voda v tekutém stavu, charakter terénu jasně naznačuje, že ji v dávné historii formovala. Díky novým objevům z různých misí se naše chápání rudé planety neustále prohlubuje.

Jedním z klíčových důkazů je meteorit NWA7034, známý jako „černá kráska“, objevený v saharské poušti. Tento kámen z období Pre-Noachian, starý 4,45 miliardy let, obsahuje zirkon se stopovými prvky, které svědčí o hydrotermálních procesech. To znamená, že zirkon při svém vzniku čelil působení horké vody, což naznačuje, že kůra planety obsahovala vodu – nezbytnou podmínku pro život – již krátce po svém vzniku.

Další významné poznatky přinesl čínský rover Ču-žung, který pomocí radaru odhalil pod povrchem svažité písečné nánosy, jež silně připomínají plážové útvary na Zemi. Tento objev naznačuje, že téměř polovinu Marsu mohl před 3,6 miliardy let pokrývat oceán s dynamickým pobřežím, kde vlny přinášely sedimenty. Takové prostředí by mohlo dlouhodobě podporovat život.

Rover Curiosity a jeho laboratoř SAM zase studovaly vzorek horniny z kráteru Gale a objevily v něm organické molekuly s dlouhým řetězcem, jako jsou dekan, undekan a dodekan. Tyto sloučeniny, považované za fragmenty mastných kyselin, jsou na Zemi chemickými stavebními kameny života. Jejich nález na Marsu naznačuje, že tamní prebiotická chemie mohla pokročit dál, než se dosud předpokládalo, a zvyšuje šanci na zachování velkých organických molekul i přes intenzivní záření.

Zatímco některé objevy potvrzují přítomnost vody, jiné mění naše představy. Dlouhé tmavé linie na svazích Marsu, dříve považované za projevy kapalné vody, jsou podle nové studie z Brown University a Universität Bern spíše výsledkem suchých procesů, jako je vítr a přemísťování prachu. Globální mapa svahových pruhů, vytvořená pomocí umělé inteligence, podporuje teorii, že pásy vznikají při náhlém sesuvu jemného prachu.

Data ze sondy InSight však opět přinášejí naději na vodu. Vědci analyzovali seismické vlny po dopadech meteoritů a marsotřesení a v hloubce 5,4–8 km odhalili zónu, kde se vlny výrazně zpomalily. To by mohlo znamenat přítomnost kapalné vody v odhadované vrstvě silné až 520–780 metrů, rovnoměrně rozprostřené po celé planetě. Tato zjištění pomohou ověřit budoucí mise.

Rover Perseverance v kráteru Jezero zase zkoumá vulkanickou a hydrologickou historii planety. Objevil dva typy sopečných materiálů bohatých na minerály, což naznačuje složitou vulkanickou historii Marsu. Tyto procesy, podobné těm na Zemi, mohly vytvořit klíčové sloučeniny pro existenci života a stát se trvalým zdrojem látek využívaných živými formami. Až se vzorky dostanou k analýze do pozemních laboratoří, budeme moci získat ještě podrobnější informace.

Další objev roveru Curiosity v kráteru Gale, vzácný minerál siderit, nabízí vhled do vývoje planetárního klimatu. Siderit, uhličitan železnatý, tvoří klíč k tajemství marsovské atmosféry. Jeho nález vedle vysoce rozpustných solí síranu hořečnatého naznačuje, že sopečný oxid uhličitý se na raném Marsu rozpouštěl ve vodě a poté byl uzamčen v horninách. Tento mechanismus vysvětluje, jak rudá planeta ztratila svou hustou atmosféru bohatou na CO2 a přešla do současného suchého stavu. Nález má zásadní důsledky pro hledání stop života: pokud na Marsu přetrvalo teplé a vlhké prostředí po miliardu let, skýtalo ideální podmínky pro vznik a vývoj živých forem.

Historie Marsu se dělí na čtyři geologická období: Pre-Noachian (před 4,5 až 4,1 miliardy let), Noachian (před 4,1 až 3,7 miliardy roků), Hesperian (před 3,7 až 3 miliardy let) a Amazonian (poslední tři miliardy roků). Tyto nové objevy nám pomáhají lépe pochopit, jak se Mars vyvíjel a zda v jeho dávné minulosti skutečně existoval život.