Evropa a čínské větrné turbíny: Rychlá cesta k zelené energii, nebo riziko pro strategickou nezávislost?

Čína masivně exportuje své větrné turbíny po celém světě, což staví západní země, zejména Evropu, před složité rozhodnutí. Evropa by mohla využít čínskou technologii k rychlému a cenově efektivnímu dosažení svých cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie.

Čína masivně exportuje své větrné turbíny po celém světě, což staví západní země, zejména Evropu, před složité rozhodnutí. Evropa by mohla využít čínskou technologii k rychlému a cenově efektivnímu dosažení svých cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Spojené státy mají menší zájem o čínské technologie, částečně kvůli politice a klesajícímu nasazení větrné energie, kdy se v roce 2024 snížilo nasazení větrných elektráren na 5,2 GW, což je nejnižší úroveň za desetiletí, a objednávky turbín v první polovině roku 2025 poklesly o 50 %.

Přijetí čínských turbín by sice urychlilo energetickou transformaci a bylo nákladově efektivní, ale Evropská unie vnímá Čínu jako ekonomického rivala a bezpečnostní riziko, které by mohlo narušit průmyslovou a strategickou autonomii unie. USA již zavedly ochranářská opatření, jako jsou 50% cla na větrné turbíny a jejich části, a omezení daňových úlev, které brání společnostem používajícím čínské komponenty v přístupu k federálním pobídkám pro čistou energii. Tyto bariéry však nezpomalily čínský větrný průmysl, pouze ho přesměrovaly.

Čínský export větrných turbín výrazně vzrostl, v roce 2025 o 50 %, a kumulativní export do konce roku 2025 přesáhl 28 GW, což je třináctinásobný nárůst oproti roku 2015. Čínští výrobci nyní prodávají turbíny do více než 60 zemí a mají výrobní nebo výzkumné provozy ve více než 20 státech. Čína se zaměřuje na rozvíjející se trhy s vysokou poptávkou po obnovitelné energii a slabou západní konkurencí, zejména v rámci své ekonomické rozvojové iniciativy Pásu a cesty. Mezi největší odběratele turbín z Číny v roce 2024 patřily Saúdská Arábie, Uzbekistán, Brazílie, Egypt a Kazachstán.

Očekává se, že Pákistán, Indonésie, Vietnam, Saúdská Arábie a Malajsie v příštím desetiletí přidají 120 GW větrné a solární kapacity, což vyžaduje investice ve výši 73 miliard USD. Čínské firmy již od roku 2024 získaly přes 60 % kapacity obnovitelných zdrojů na těchto trzích a jejich expanze pokračuje. Zatímco západní země chrání svou vlastní energetickou nezávislost, mohou tím nevědomky předávat kontrolu nad energetickou budoucností a bezpečností Afriky a Latinské Ameriky do rukou Číny, pokud se situace nezmění.

Co to znamená pro Česko

Jako členský stát EU se Česko podílí na společné energetické politice a strategických rozhodnutích týkajících se dodávek technologií pro obnovitelné zdroje. Dilema ohledně čínských turbín tak přímo ovlivňuje i české úsilí o dekarbonizaci a posilování energetické bezpečnosti v rámci EU.