Z Grónského ledovce uniká metan, studie objasňuje jeho původ a citlivost ledovce

Mezinárodní tým vědců pod vedením Marka Stibala a jeho týmu kryosférické ekologie (CryoEco) z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze zveřejnil novou studii, která objasňuje původ metanu uvolňujícího se zpod Grónského ledovce.

Mezinárodní tým vědců pod vedením Marka Stibala a jeho týmu kryosférické ekologie (CryoEco) z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze zveřejnil novou studii, která objasňuje původ metanu uvolňujícího se zpod Grónského ledovce. Zjištění naznačují, že metan pochází z rozkladu organické hmoty, která se nahromadila během teplejšího období zvaného Holocénní klimatické optimum, jež skončilo přibližně před čtyřmi tisíci lety.

Tyto výsledky ukazují, že Grónský ledovec reaguje i na mírné a kratší klimatické změny. Metan (CH4) je silný skleníkový plyn a jeho únik z tajících okrajů ledovců je fenoménem, který je předmětem vědeckého zájmu v souvislosti s probíhajícími klimatickými změnami.

Pro účely studie vědci shromáždili desítky vzorků tavné vody vytékající zpod ledu podél 2000 kilometrů dlouhého západního okraje ledovce. Metan rozpuštěný ve vodě byl analyzován pomocí stabilních izotopů uhlíku a vodíku a radioizotopového datování.

Analýzy ukázaly, že metan je starý 1500 až 4500 let a vznikl mikrobiálním rozkladem organické hmoty v prostředí bez přístupu kyslíku. To naznačuje, že během Holocénu došlo k výraznému ústupu západního okraje ledovce, což umožnilo růst tundrové vegetace a akumulaci organické hmoty na odhaleném území. Tato hmota byla později překryta znovu se rozšiřujícím ledovcem během následného chladnějšího období.

Glaciolog Alun Hubbard z univerzity ve finském Oulu, spoluautor studie, uvedl, že výzkum přináší další poznatky o citlivosti Grónského ledovce na klimatické změny. Skutečnost, že ledovec během poměrně krátkého období, které bylo klimaticky srovnatelné se současností, odtál daleko za dnešní rozsah, naznačuje možné budoucí vývoje.

Jade Hatton, jedna z hlavních autorek studie, dodala, že zjištění podtrhují význam role nedávných změn v rozsahu ledovce pro koloběh uhlíku v arktickém ekosystému. I přes relativně malé množství metanu uvolňovaného v současnosti jsou výsledky relevantní pro globální odhady bilance metanu v atmosféře.

Celkové množství metanu unikajícího zpod Grónského ledovce je v současné době v globálním měřítku zanedbatelné. Nicméně, zrychlující se tání ledovců by mohlo vést ke zvýšeným emisím metanu, a to nejen v Grónsku, ale s potenciálně větším dopadem také v Antarktidě, kde jsou zásoby organické hmoty podstatně rozsáhlejší.

Studie byla publikována v časopise Nature Geoscience.