Monumentální akty Sylvie Sleigh: Jak umělkyně s „odvážným zábleskem“ oslavovala lidské tělo s důstojností

Nová výstava v londýnské galerii Malarkey představuje fascinující portréty velšské umělkyně Sylvie Sleigh, narozené v roce 1916. Zvláštní pozornost si zaslouží monumentální plátno „The Bridge“ z roku 1963, které Sleigh uchovávala až do své smrti v roce 2010.

Nová výstava v londýnské galerii Malarkey představuje fascinující portréty velšské umělkyně Sylvie Sleigh, narozené v roce 1916. Zvláštní pozornost si zaslouží monumentální plátno „The Bridge“ z roku 1963, které Sleigh uchovávala až do své smrti v roce 2010. Toto dílo, nyní vzácně vystavené před prodejem, je považováno za vrchol její rané tvorby.

Sleigh se odlišovala od starých mistrů tím, že neidealizovala nahá těla, ale zobrazovala je realisticky a s důstojností. Často malovala přátele, umělce a kritiky, nebo placené modely, které považovala za zajímavé a přitažlivé. Její přístup k aktu byl humanistický, snažila se ztvárnit obě pohlaví s respektem a vymanit se z tradiční objektivizace žen v umění. „The Bridge“ zobrazuje Johannu Lawrenson, elegantní brunetku s dlouhýma nohama, ležící na pohovce před oknem s výhledem na most 59. ulice v New Yorku. Sleigh se inspirovala Giorgioneho „Spící Venuší“ z roku 1510, ale obrátila směr aktu a zasadila jej do moderního prostředí, přičemž přidala „odvážný záblesk pubického ochlupení“, což bylo na 60. léta neobvyklé.

Umělkyně pracovala pomalu a metodicky, nanášela tenké vrstvy olejových barev. Podle Andrewa Hottla, který píše monografii o Sleigh, budovala těla až sedmi vrstvami jemně odlišných tónů pleti, aby dosáhla živého a zářivého vzhledu. Sleigh, která se později podílela na založení výhradně ženské galerie SoHo20, nebyla aktivistkou v tradičním slova smyslu, ale její feminismus byl spíše intelektuální. Věřila, že nahé i oblečené tělo je prostě součástí lidské existence. Především se považovala za portrétistku, která ukazovala lidi v jejich nejlepším světle. Výsledkem je umění, které je smyslné, ale ne sexualizující, a oslavuje skutečnou krásu reálných lidí.