Genová terapie vrací chůzi po ochrnutí: Myši znovu chodí díky přepojení mozkových okruhů

Poranění míchy často vedou k trvalé paralýze a ztrátě citlivosti, což představuje značnou výzvu pro postižené i zdravotnický systém. Většina těchto poranění jsou kontuzní, kdy jsou některá nervová vlákna poškozena stlačením, zatímco jiná zůstávají neporušená.

Poranění míchy často vedou k trvalé paralýze a ztrátě citlivosti, což představuje značnou výzvu pro postižené i zdravotnický systém. Většina těchto poranění jsou kontuzní, kdy jsou některá nervová vlákna poškozena stlačením, zatímco jiná zůstávají neporušená. Současné léčebné přístupy mohou funkční zotavení zlepšit jen v omezené míře.

Nový výzkum, vedený profesorem Dietmarem Fischerem z Institutu farmakologie II na Univerzitní nemocnici v Kolíně nad Rýnem, nabízí inovativní strategii. Místo snahy o regeneraci přerušených nervových vláken se vědci zaměřili na přepojení stávajících, intaktních nervových spojení. Použili k tomu speciálně navržený protein nazvaný hyper-interleukin-6 (hIL-6), který je schopen přímo se vázat na nervové buňky.

Tento protein byl dodán pomocí virového vektoru injekčně do motorické kůry mozku, centra pro kontrolu pohybu. Motorická kůra se tak proměnila v „továrnu na proteiny“, které se následně transportovaly podél existujících nervových vláken do mozkového kmene. Zde hIL-6 stimuloval serotonergní neurony, které jsou klíčové pro řízení rytmických pohybů potřebných k chůzi. Terapie nevyvolala zmenšení místa poranění ani nenahradila odumřelé buňky. Místo toho spustila plasticitu obvodů, což přimělo zdravá, neporušená nervová vlákna k „vyrašení“ nových větví (kolaterál), které dokázaly obejít poškozenou oblast.

V různých myší modelech s kontuzními poraněními míchy různé závažnosti vykazovala léčba konzistentní účinky. Myši léčené hIL-6 proteinem získaly výrazně zlepšenou schopnost chůze po paralýze a, což je zásadní, obnovily koordinované vzorce chůze, které nebyly pozorovány u kontrolních skupin. Výzkumníci také potvrdili, že pokud byly serotonergní neurony v mozkovém kmeni eliminovány, dosažené zlepšení téměř zcela vymizelo, což dokazuje jejich klíčovou roli v obnově funkce.

Ačkoli tento nový přístup ukazuje velmi slibné výsledky u myší s kontuzními poraněními, vědci zdůrazňují, že před jeho aplikací u lidí jsou nezbytné další kroky a studie. Je třeba vyřešit otázky týkající se bezpečnosti, optimálního dávkování a potenciálních vedlejších účinků.