Austrálie vede v počtu operací křížového vazu, ale nový výzkum ukazuje: Rehabilitace je často stejně účinná

Zranění předního zkříženého vazu (ACL) je jedním z nejčastějších a nejobávanějších poranění kolene ve sportu. Každý rok postihuje tisíce lidí, kteří často pociťují prasknutí v koleni, rychlý otok a bolest.

Zranění předního zkříženého vazu (ACL) je jedním z nejčastějších a nejobávanějších poranění kolene ve sportu. Každý rok postihuje tisíce lidí, kteří často pociťují prasknutí v koleni, rychlý otok a bolest. Pro většinu z nich je obvyklou reakcí operace.

Nedávný výzkum týmu fyzioterapeutů a ortopedického chirurga však naznačuje, že pro většinu lidí může rehabilitace přinést podobné výsledky jako chirurgický zákrok. Austrálie má celosvětově nejvyšší a nejrychleji rostoucí míru rekonstrukčních operací ACL, přičemž se odhaduje, že 90 % mladých aktivních dospělých s rupturou vazu volí operaci. To vede k domněnce, že operace je jedinou možností léčby.

Zatímco v Austrálii nebyly provedeny studie srovnávající operaci s jinými léčebnými postupy, jako je fyzioterapeutická rehabilitace, jiné země, například Švédsko, Norsko a Dánsko, běžně nabízejí nejprve období rehabilitace, než se rozhodne o nutnosti operace. Důležité je, že pacienti mohou být i po zkušební rehabilitaci stále považováni za vhodné kandidáty na operaci.

Při přezkoumání všech dostupných důkazů z robustních studií nebyly zjištěny žádné rozdíly ve většině krátkodobých a dlouhodobých výsledků mezi okamžitou operací, rehabilitací bez operace nebo rehabilitací s následnou operací. Síla kolene, schopnost vykonávat každodenní činnosti a návrat ke sportu byly u pacientů podobné bez ohledu na zvolenou léčbu. Minimálně polovina pacientů, kteří začali s rehabilitací, se navíc do dvou let po zranění rozhodla operaci nepodstoupit, aniž by to ohrozilo jejich výsledky.

Operace s sebou nese i rizika, včetně hluboké žilní trombózy (až 8 %) a selhání štěpu (opětovné přetržení nového vazu, až 20 %). Tato rizika nejsou vždy pacientům plně prezentována, což může vést k nedostatečné informovanosti při rozhodování o léčbě. Přesto může být rekonstrukce ACL nejlepší volbou pro některé pacienty, zejména ty se souběžnými poraněními menisku, chrupavky nebo jiných kolenních vazů. Vhodnými kandidáty jsou také pacienti, kteří se chtějí vrátit ke sportům s častými změnami směru, jako je fotbal nebo nohejbal, a pacienti, jejichž koleno se i po rozsáhlé rehabilitaci stále necítí stabilní. Opětovné zranění zůstává velkým problémem – opětovné přetržení nového štěpu ACL postihuje až 20 % pacientů. Přibližně polovina všech pacientů s rupturou ACL si navíc do deseti let od zranění vyvine osteoartrózu kolene, přičemž toto riziko je primárně způsobeno samotným zraněním, nikoli operací.

Bez ohledu na zvolenou léčebnou cestu je rehabilitace klíčovou součástí zotavení. Fyzioterapeut vede pacienty k obnovení stability kolene zlepšením rozsahu pohybu, svalové síly, rovnováhy a koordinace. Před návratem ke sportu se po operaci doporučuje devět až dvanáct měsíců rehabilitace. Cvičení před operací může také urychlit zotavení. Výzkum ukazuje, že nedodržení rehabilitačních cílů souvisí s nižší pravděpodobností návratu ke sportu a zvýšeným rizikem opětovného zranění, což zdůrazňuje důležitost důsledného dokončení rehabilitace.