Kratší pracovní doba může snížit obezitu: Nová studie odhaluje překvapivou souvislost v zemích OECD

Nová studie, představená na Evropském kongresu o obezitě (ECO 2026) v Istanbulu, naznačuje, že snížení roční pracovní doby o pouhé 1 % je spojeno s poklesem míry obezity o 0,16 % napříč zeměmi OECD. Výzkum, který vedla Dr.

Nová studie, představená na Evropském kongresu o obezitě (ECO 2026) v Istanbulu, naznačuje, že snížení roční pracovní doby o pouhé 1 % je spojeno s poklesem míry obezity o 0,16 % napříč zeměmi OECD. Výzkum, který vedla Dr. Pradeepa Korale-Gedara z University of Queensland v Austrálii, se zaměřil na strukturální faktory ovlivňující obezitu, což představuje posun od tradičního důrazu na individuální stravovací návyky a úroveň aktivity.

Obezita dospělých zůstává významnou výzvou pro veřejné zdraví v zemích OECD, s rozsáhlými zdravotními, sociálními a ekonomickými dopady. Zatímco dosavadní výzkum se soustředil na dietu a životní styl, tato studie zkoumala roli pracovní doby jako klíčového faktoru. Analýza dat z 33 zemí OECD za období 1990–2022 ukázala, že průměrný příjem energie a tuků na národní úrovni nebyl vždy dobře korelován s národními mírami obezity. Například latinskoamerické země v OECD měly nižší příjem energie a tuků než některé evropské státy, přesto vykazovaly výrazně vyšší míru obezity.

Prevalence obezity se mezi zeměmi OECD značně liší; v roce 2022 měly Spojené státy nejvyšší míru (41,99 %), zatímco Japonsko nejnižší (5,54 %). Studie zjistila, že dopad zkrácené pracovní doby na obezitu byl silnější u mužů (pokles o 0,23 % při 1% snížení pracovní doby) než u žen (0,11 %). Tento efekt byl výraznější v dřívějším období (1990–2010), což autoři přičítají politickým intervencím a zvýšenému povědomí o veřejném zdraví po roce 2000. Mezi další faktory spojené s nižší prevalencí obezity patřily vyšší příjmy (zvýšení HDP na obyvatele o 1 % bylo spojeno s poklesem obezity o 0,112 %) a urbanizace (zvýšení urbanizace o 1 % vedlo k poklesu obezity o 0,02 %).

Výzkumníci naznačují, že delší pracovní doba může vést k nedostatku času na fyzickou aktivitu, zvýšenému stresu a větší závislosti na energeticky bohatých, hotových jídlech. Vyšší úroveň stresu může navíc přispívat k přejídání a zvýšeným hladinám kortizolu, které jsou spojeny s přibíráním na váze. Zjištění zdůrazňují potřebu koordinovaných politických opatření, která přesahují individuální změny chování. Efektivní řešení obezity vyžaduje integrovaný přístup zohledňující dynamiku trhu práce, urbanistické plánování a správu potravinových systémů. Politické intervence zaměřené na zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, podporu aktivní dopravy a vytváření zdravějšího potravinového prostředí mohou hrát klíčovou roli při snižování rizika obezity.