Kosovo ukázalo cestu: Jak úspěšná reintegrace rodin ISIS ze Sýrie posiluje bezpečí a pomáhá dětem

Když Kosovo v roce 2019 repatriovalo více než 100 svých občanů ze Sýrie, stalo se první zemí na světě, která zřídila vládní oddělení věnované rehabilitaci navrátilců.

Když Kosovo v roce 2019 repatriovalo více než 100 svých občanů ze Sýrie, stalo se první zemí na světě, která zřídila vládní oddělení věnované rehabilitaci navrátilců. Tento krok, který zahrnoval komplexní podporu od lékařské a psychiatrické péče přes bydlení a sociální služby až po právní poradenství, se stal modelem pro řešení citlivé otázky reintegrace rodin spojených s Islámským státem.

Klíčovým prvkem kosovského přístupu bylo záměrné snižování stigmatu, kterému navrátilci čelí. Vládní narativ zdůrazňoval odpovědnost země pečovat o své občany a prezentoval reintegraci jako nejlepší cestu k veřejné bezpečnosti. Před návratem občanů se občanské organizace a úřady intenzivně zapojily do komunikace s komunitami, aby řešily obavy a ujistily je o prioritě bezpečnosti. Do procesu se zapojili i náboženští a komunitní lídři, aby přímo působili proti stigmatu. Součástí programu byly i ženské náboženské vůdkyně z Islámské rady Kosova, které hrály ústřední roli v práci se ženami a jejich komunitami.

Zkušenosti z Kosova nabízejí důležité ponaučení pro země, jako je Austrálie, která nedávno repatriovala své občany ze syrských táborů. Zaprvé, programy navržené pro muže automaticky nefungují pro ženy. Genderově citlivé programy, které zahrnují ženské náboženské vůdkyně, mohou být pro navrátivší se ženy obzvláště účinné, neboť nabízejí vedení založené na sdílených zkušenostech a poskytují genderově citlivé náboženské učení. Zadruhé, programy dosahují lepších výsledků, když jsou komunity zapojeny stejně pečlivě jako samotní navrátilci a když se přímo řeší stigma. Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, jak se komunity zapojují s dětmi vracejícími se z táborů. Tyto děti jsou občany, kteří neměli na rozhodnutí svých rodičů žádný vliv a strávili formativní roky v detenčních táborech. Pro jejich úspěšnou reintegraci je zásadní péče zaměřená na trauma.

Způsob, jakým Austrálie přistoupí k reintegraci těchto žen a dětí, bude zkouškou sociální soudržnosti. Nesprávný přístup by mohl vést k nárůstu islamofobie a prohloubení marginalizace, kterou mohou zneužít jak islamističtí, tak krajně pravicoví extremisté. Správné řešení je důležité nejen pro ty, kteří se vrátili, ale i pro Australany, kteří stále zůstávají v syrských táborech, a pro které má Austrálie zdroje zajistit cestu k uzdravení, kterou v Sýrii nemohou mít.