Vědci žasnou: Sopka Tonga po masivní erupci nečekaně pomohla s rozkladem metanu

Když v lednu 2022 mohutně vybuchla podmořská sopka Hunga Tonga-Hunga Haʻapai u pobřeží Tongy, síla exploze překonala i největší jadernou bombu. Vlna otřesu se šířila po celém světě a byla slyšet až na Aljašce, zatímco oblak kouře a popela dosáhl výšky 58 kilometrů nad Zemí.

Když v lednu 2022 mohutně vybuchla podmořská sopka Hunga Tonga-Hunga Haʻapai u pobřeží Tongy, síla exploze překonala i největší jadernou bombu. Vlna otřesu se šířila po celém světě a byla slyšet až na Aljašce, zatímco oblak kouře a popela dosáhl výšky 58 kilometrů nad Zemí. Vědci tehdy varovali, že s jejími dopady se budeme potýkat ještě léta, zejména s obrovským množstvím vodní páry, kterou sopka vypustila do atmosféry. Nový výzkum publikovaný v časopise Nature Communications však nyní odhaluje jeden nečekaný efekt: sopka Tonga si po sobě sama uklidila část skleníkových plynů, které vypustila.

Mezinárodní tým vědců zkoumal data z pokročilých satelitních snímků a krátce po erupci objevil v sopečném oblaku vysokou koncentraci formaldehydu. To byl klíčový důkaz, že metan z erupce byl rychle rozkládán, přičemž formaldehyd sloužil jako meziprodukt. „Protože formaldehyd existuje jen několik hodin, ukázalo to, že oblak musel metan ničit nepřetržitě déle než týden,“ uvedl v prohlášení spoluautor studie Maarten van Herpen z Acacia Impact Innovation BV. „Je známo, že sopky během erupcí emitují metan, ale dosud se nevědělo, že sopečný popel je také schopen toto znečištění částečně vyčistit.“

Ačkoli se jednalo o nový jev, pro výzkumníky to bylo zároveň známé území. Podobný chemický proces objevili v roce 2023 více než 16 000 kilometrů daleko. Když se písek ze Saharské pouště dostane do Atlantského oceánu, smíchá se s mořskou vodou a vytvoří aerosoly železných solí. Tyto aerosoly, excitované slunečním světlem, produkují vysoce reaktivní atomy chloru, které mohou pomoci rozkládat metan. Protože podmořská erupce sopky Tonga vyvrhla mořskou vodu spolu s popelem, vědci se domnívají, že probíhá podobný proces.

„Co je nové – a zcela překvapivé – je, že se stejný mechanismus objevuje v sopečném oblaku vysoko ve stratosféře, kde jsou fyzikální podmínky zcela odlišné,“ řekl spoluautor studie Matthew Johnson z Kodaňské univerzity. Metan, který se v atmosféře přirozeně rozkládá asi 10 let, je zodpovědný za přibližně třetinu globálního oteplování. Vědci uvádějí, že tato nová zjištění by mohla pomoci při snahách o omezení emisí metanu. Je však důležité si uvědomit, že aktivita chloru v naší atmosféře se neomezuje pouze na rozklad metanu. Jako hlavní reaktivní složka dnes již zakázaných chlorfluoruhlovodíků mohou chloridové ionty poškozovat ozonovou vrstvu, která nás chrání před ultrafialovými paprsky slunce. Sopka Tonga skutečně způsobila i krátkodobou erozi ozonové vrstvy na jižní polokouli. Nejedná se tedy o úplné samoléčení přírody.