Z 15 na 100 km: Indický Matka Man vozí čistou vodu, aby nikdo nezemřel jako jeho matka

Ghanshyam Maurya, známý v Mirzapur jako „Matka Man“, každý rok během horkého léta zajišťuje čistou pitnou vodu pro dělníky, cestující a další potřebné v oblasti Ahraura v indickém Uttarpradéši.

Ghanshyam Maurya, známý v Mirzapur jako „Matka Man“, každý rok během horkého léta zajišťuje čistou pitnou vodu pro dělníky, cestující a další potřebné v oblasti Ahraura v indickém Uttarpradéši. V časných ranních hodinách vyráží s ručním vozíkem a velkou nádrží, aby naplnil stovky hliněných nádob, které rozmístil na frekventovaných místech, jako jsou trhy, autobusové zastávky a vládní nemocnice. Kromě vody často přidává i ručníky pro ochranu před horkem, pantofle pro ty, které vidí chodit bosé, nebo drobné sladkosti pro lidi, kteří začínají den těžkou prací.

Ghanshyamova motivace pramení z osobní tragédie. V roce 2015 jeho matka onemocněla anémií, způsobenou kontaminovanou žlutou vodou, která tekla potrubím v jejich vesnici Jungle Mahal. Přestože na její léčbu vynaložil 1,5 milionu rupií, v roce 2017 zemřela. Tato zkušenost ho přiměla k rozhodnutí věnovat se pomoci druhým. Jelikož si nemohl dovolit studnu ani filtrační zařízení pro celou vesnici, začal s tím, co mohl – s jednou hliněnou nádobou, a postupně jich rozmístil stovky. Spolu se svou manželkou Shashi Latou tak denně zajišťují čistou vodu, kterou doplňují ráno a večer.

Po většinu posledních šesti let si Ghanshyam pronajímal bateriovou rikšu, která mu umožňovala pokrýt až 100 kilometrů denně. Letos si ji však nemůže dovolit a je odkázán na ruční vozík, se kterým ujede sotva 15-20 kilometrů. Mnoho lidí, kteří na vodu čekají dál, se k ní tak nedostane. Pro obnovení a rozšíření své služby potřebuje Ghanshyam vlastní bateriovou rikšu, jejíž cena se pohybuje kolem 160 000 indických rupií. Vlastní vozidlo by mu umožnilo nejen znovu dosáhnout vzdálenějších oblastí a obsluhovat více nádob (dříve až 400), ale také ušetřit peníze za pronájem, které by mohl investovat do další pomoci a potřeb své rodiny. Lidé v Ahrauře ho znají a s vděčností ho vítají jako „Matka Mana“, což mu dodává sílu pokračovat v jeho poslání, i když sám nemá žádné úspory a živí se jako denní dělník.