Brněnští vědci analyzovali proměnlivost aktivních galaktických jader

V odborném časopise Astronomy and Astrophysics byla publikována vědecká studie, na které se podíleli brněnští vědci. Tato práce se zaměřuje na analýzu pozorovaných změn jasu, označovaných jako „pomrkávání“, u aktivních galaktických jader.

Mrkání černých děr popsal brněnský student Tomáš Karlík

před 19 hhodinami |Zdroj: ČT24, Astronomy & Astrophysics, MUNI Martin Mondek (vpravo) se svým školitelem Michalem Zajačkem před modelem černé díry Zdroj: MUNI/Archiv M. Mondeka

V odborném časopise Astronomy and Astrophysics vyšla vědecká studie, kterou napsali brněnští vědci. Analyzovali v ní pozoruhodné „pomrkávání“ aktivních galaktických jader, jež může nabídnout pohled do míst, kam se jinak astronomům dívá zatím jen nesmírně obtížně.

Z kosmu k Zemi přicházejí občas zvláštní záblesky připomínající mrknutí oka. Říká se jim kvaziperiodické erupce – jsou to erupce, které se mohou opakovat za několik hodin až dní. Umožňují vědcům nahlédnout i do jinak obtížně pozorovatelných galaktických jader, která jsou jinak skoro neviditelná: jako by mohli nahlédnout do zřítelnice otevřeného oka.

V centrech většiny galaxií se nacházejí supermasivní černé díry, jejichž hmotnost může být milionkrát až miliardkrát větší než hmotnost Slunce. Pokud zrovna nepohlcují okolní materiál, jsou téměř neviditelné – prostě proto, že jsou zcela černé. Právě zmíněné erupce ale fungují jako přirozené majáky, které na tyto objekty upozorňují.

Aktivní galaktické jádro je střed aktivní galaxie tvořený obří černou dírou obklopenou obrovskými rotujícími mračny plynu a prachu. Ty svým třením vyvolávají extrémně silné záření, jež je nejjasnějším zdrojem záření ve vesmíru a je srovnatelné se zářením miliard hvězd, pokud by je vyzařovaly z plochy o velikosti Sluneční soustavy.

„Je opravdu neobvyklé a zároveň velmi záhadné pozorovat z hlubin kosmu pravidelné záblesky, zejména z těsného okolí supermasivních černých děr,“ vysvětluje student astrofyziky Martin Mondek z Masarykovy univerzity, autor nové studie, ve které tento fenomén popsal.

Tato bliknutí pravděpodobně vznikají při průletech hvězdy skrze hustý disk plynu obklopující černou díru. „Při srážce se materiál disku zahřeje na extrémní teploty a začne intenzivně zářit,“ doplňuje Mondek. Nový výzkum zároveň vysvětluje, proč tyto erupce postupně slábnou. Klíčovou roli totiž hraje takzvaný akreční disk, který vznikl po zániku jiné hvězdy, jež se dostala příliš blízko k černé díře a byla zcela roztrhána.

odkaz Jak by dopadl člověk, kterým by proletěla černá díra? Popsal to americký fyzik

„Zbytky této hvězdy vytvořily disk v těsném okolí supermasivní černé díry, přes který druhá hvězda periodicky prochází. Disk postupně řídne vlivem úbytku hmoty a viskózního rozplývání – a spolu s ním slábnou i pozorované záblesky,“ vysvětluje Michal Zajaček, spoluautor studie a školitel Martina Mondeka.