Yips: Záhadná porucha, která může ukončit kariéru elitním sportovcům, má svá řešení
SportKdyž se sportovci potýkají s tlakem, často se mluví o „selhání pod tlakem“ (choking). Existuje však stav, kdy se tyto potíže dostanou na zcela novou úroveň: takzvané yips.
Když se sportovci potýkají s tlakem, často se mluví o „selhání pod tlakem“ (choking). Existuje však stav, kdy se tyto potíže dostanou na zcela novou úroveň: takzvané yips. Jedná se o vzácnou, fascinující a někdy i výrazně ovlivňující poruchu pohybu, která může postihnout sportovce v golfu, tenise, lukostřelbě, baseballu, softballu nebo šipkách.
Yips se projevují mimovolnými svalovými křečemi, které narušují běžné provádění především drobných svalových pohybů, jako jsou pohyby prstů a rukou. Příčinou může být předchozí zranění, nadměrný trénink těchto malých svalových skupin, nadměrné obavy z nadcházejícího výkonu, nebo kombinace těchto faktorů. Ačkoli se jedná převážně o psychologický problém, jeho kořeny mohou být fyzické, psychologické, nebo obojí. Sportovci postižení yips mohou mít potíže trefit míč jiným objektem (například v golfu nebo tenise) nebo přesně hodit míč či předmět na cíl (například v šipkách nebo baseballu).
Není jasné, kolik sportovců je yips postiženo, ale některé studie v golfu (sportu nejčastěji zasaženém yips) odhadují, že s tímto problémem se potýkalo 17 % až 50 % vážných golfistů. Golfisté jsou pravděpodobně více ohroženi kvůli kombinaci drobných motorických pohybů při golfovém švihu a intenzivního psychického tlaku, který tento sport přináší. Příkladem je Ian Baker-Finch, který se s yips potýkal po celou svou kariéru.
Je důležité rozlišovat mezi yips a „selháním pod tlakem“. Zatímco selhání pod tlakem je dočasný stav způsobený nervozitou, yips zahrnují mimovolné svalové pohyby, mohou trvat dny, týdny či měsíce a mohou se objevit i bez nervozity, například během tréninku. Yips mohou být chronickou, závažnější formou selhání pod tlakem, kdy zvýšená úzkost vede k mimovolným svalovým pohybům, ale chronické selhání pod tlakem nemusí vždy vést k yips.
Někteří sportovci dokážou yips překonat, jiní jim podlehnou. Bývalý profesionální baseballista Jon Lester si vyvinul yips a nemohl přesně házet na první metu. Po neúspěšných pokusech o změnu techniky se rozhodl házet míč po zemi. I přes tyto potíže s házením si Lester užil velmi úspěšnou kariéru. Jiní sportovci, jako například golfista Ian Baker-Finch, který vyhrál British Open v roce 1991, byli nuceni kvůli yips ukončit kariéru. Jeho životopis s názvem „Do pekla a zpět“ popisuje jeho potýkání se s yips a následné nalezení naplnění v golfovém komentování.
Výzkum zaměřený na překonávání yips je zatím omezený. Intervence se obvykle zakládají na typu yips, které sportovec prožívá. Pokud je problém spíše fyzický, často se používají léky ke snížení svalových křečí a záškubů, pomoci může i akupunktura. U psychologických yips mohou pomoci předvýkonové rutiny a řízená imaginace zaměřená na řešení. Pokud sportovec řeší kombinovanou verzi yips, terapie desenzibilizace a přepracování očních pohybů (EMDR) prokázala zlepšení symptomů a výkonu. U všech těchto intervencí však byly testovány pouze malé vzorky sportovců a jsou zapotřebí dlouhodobé následné studie.