Včelaření mi pomáhá vyčistit hlavu, říká 17letý Jenson, který díky němu překonal úzkost a vrátil se do školy

Sedmnáctiletý Jenson z Minsterley našel ve včelaření nečekanou pomoc při překonávání úzkosti a deprese, které ho postihly po pandemii koronaviru.

Sedmnáctiletý Jenson z Minsterley našel ve včelaření nečekanou pomoc při překonávání úzkosti a deprese, které ho postihly po pandemii koronaviru. Jeho koníček mu pomohl vyčistit si mysl a zlepšit celkovou duševní pohodu, což vedlo k jeho návratu do běžného školního systému po čtyřech letech domácího vzdělávání.

Jensonova matka Donna popsala, jak těžké bylo vidět syna v depresi, s nízkým sebevědomím a neochotou socializovat se. Rozhodnutí vzít ho ze školy v osmém ročníku bylo podle ní „to nejlepší, co mohla udělat“, protože Jenson potřeboval najít vlastní cestu bez nucení a struktury. Během této doby začal Jenson dobrovolničit v Shropshire Beekeepers' Association, kde si včelaření zamiloval. Nyní se stará o dva úly u prarodičů a jeho rodina, včetně matky a babičky, ho v tom plně podporuje a občas mu pomáhá při kontrolách úlů.

„Když jsem tam dole, díváme se na včely a to je vše, na co myslím,“ říká Jenson. Dodává, že péče o úly mu pomáhá soustředit se a „nestarat se“ o každodenní život. „Pomáhá to vyčistit mysl a dostat se do lepší duševní pohody, co se týče života obecně,“ vysvětluje. „Trávím spoustu času venku na venkově a včelaření mi opravdu pomohlo vyrůst jako člověk.“

Jenson není jediný mladý člověk v oblasti, kterému tato aktivita prospěla. Žákyně na Newport Girls' High School Academy (NGHS) v Shropshire jsou také povzbuzovány k včelaření v rámci mimoškolního kroužku, který vede učitel chemie Justin Wade. Kroužek pravidelně navštěvuje osm žákyň, které se starají o včelín a učí se o životě včel. Šestnáctiletá Evelyn, studentka dvanáctého ročníku, se ke kroužku připojila před třemi lety a říká, že by o včelaření jako koníčku nikdy neuvažovala, nebýt školy. Včely pro ni vytvořily „příjemné, uklidňující prostředí“ a plánuje se jim věnovat i po odchodu ze školy, dokonce zohledňuje přítomnost včelínů při výběru univerzity. Třináctiletá Elizabeth, která se ke kroužku připojila v sedmém ročníku, je fascinována strukturou úlu a způsobem, jakým včely pracují.

Co si z toho odnést

Příběh Jensona a dalších mladých lidí ukazuje, jak může spojení s přírodou a smysluplná aktivita, jako je včelaření, výrazně přispět k duševní pohodě a osobnímu růstu. Je to inspirace pro hledání netradičních cest k překonání životních obtíží a pro podporu mladých lidí v rozvoji jejich zájmů.