Menstruace jako zbraň ve válce: Jak nedostatek hygienických pomůcek ohrožuje důstojnost milionů žen

Menstruace je pro odhadem dvě miliardy lidí na celém světě běžnou součástí života, avšak její zvládání může být náročné i za ideálních podmínek. Pro stovky milionů lidí je přístup k menstruačním pomůckám již nyní nejistý.

Menstruace je pro odhadem dvě miliardy lidí na celém světě běžnou součástí života, avšak její zvládání může být náročné i za ideálních podmínek. Pro stovky milionů lidí je přístup k menstruačním pomůckám již nyní nejistý. Takzvaná „periodická chudoba“, definovaná jako nedostatek přístupu k menstruačním produktům, vzdělání, nakládání s odpady a hygienickým zařízením, ovlivňuje více než 500 milionů lidí po celém světě. Během ozbrojených konfliktů se závažnost tohoto dopadu výrazně zvyšuje.

Omezený nebo žádný přístup k vodě, soukromí a základní hygieně v době války má hluboký dopad na životy žen. Například v Myanmaru se ženy uchylují k hadrům, listí a novinám, protože náklady na balíček vložek na černém trhu výrazně převyšují denní minimální mzdu. Ženy, které nemají přístup k menstruačním pomůckám, zjišťují, že jejich lidská práva jsou výrazně omezena. Dívky mají menší pravděpodobnost přístupu ke vzdělání a ženy se méně účastní veřejného života, když nejsou k dispozici menstruační produkty. Ti, kdo hledají soukromí a přístup k potřebným zdrojům, se vystavují zvýšenému riziku nebezpečných situací. Především je zasažena lidská důstojnost. Jak to popsala jedna žena: „Jídlo nás udržuje naživu, ale vložky, mýdlo a soukromí nám umožňují žít s důstojností.“

Dopady konfliktu na menstruační zdraví jsou názorně vidět v Gaze. Odhadem 700 000 lidí s menstruačním cyklem žije v konfliktní zóně a koncem roku 2024 se odhadovalo, že na 486 lidí připadal v nejlepším případě jeden záchod. Kvůli nedostatku menstruačních pomůcek se improvizovanými alternativami staly roztrhané látky, kapesníky a kusy stanů. V některých omezených dodávkách pomoci, které se do oblasti dostaly, se objevily zprávy, že produkty byly tak nekvalitní, že způsobovaly infekce. Zpráva UN Women z září 2024 zjistila, že z důvodu omezených dostupných možností trpělo infekcemi močových cest více než 68 % žen v Gaze, které byly dotazovány.

Zákony upravující ozbrojené konflikty poskytují pouze omezenou ochranu. Zatímco ženy jsou podle mezinárodního humanitárního práva považovány za objekty „zvláštní úcty“, zaměřuje se toto právo výhradně na ženy jako těhotné nebo matky, případně jako potenciální oběti sexuálního násilí. Ironicky, tento genderový esencialismus ignoruje základní složku reprodukční biologie: menstruaci. Kulturní tabu, která přetrvávají napříč kulturami ohledně mluvení o menstruaci, vedou k tomu, že se stává ignorovanou součástí každodenního života. To se promítá i do uplatňování širších civilních ochran. Teoreticky zákon vyžaduje, aby civilistům byly poskytovány základní potřeby, a tento jazyk by měl být dostatečně široký, aby zahrnoval i menstruační produkty. V praxi však genderově neutrální jazyk často vychází z mužské perspektivy a specifické potřeby menstruujících lidí zůstávají nerozpoznány a neřešeny. Ačkoli se to globálně pomalu začíná měnit, příliš často jsou menstruační produkty stále považovány za luxusní zboží spíše než za základní potřebu.

Menstruace zůstává přehlíženou součástí dopadů konfliktu na každodenní život. Avšak záměrné cílení na menstruační produkty v Myanmaru jde ještě dál a činí z menstruace válečnou zbraň. Omezení přístupu k menstruačním pomůckám omezuje pohyb, podkopává zdraví a zbavuje lidi důstojnosti. Je to zákeřná forma genderově podmíněného násilí. A tabu kolem menstruace znamenají, že nevíme, jak rozšířený tento zákaz v Myanmaru ve skutečnosti je. Rovněž to vyvolává otázku, kolik lidí v jiných zemích trpí tímto cíleným omezováním takových produktů. Uznání plné reality toho, jak konflikt ovlivňuje ženy a další menstruující osoby, znamená uznání všech jeho aspektů – včetně těch, o kterých je nepříjemné diskutovat.