Obyvatelé And si vyvinuli unikátní trávicí superchopnost: Klíčem jsou brambory a tisíce let evoluce

Lidé žijící vysoko v Andách si vyvinuli pozoruhodnou trávicí superchopnost, která jim umožňuje efektivněji zpracovávat škroby. Nový výzkum odhaluje, že za touto genetickou adaptací stojí tisíce let konzumace brambor, které se v této oblasti staly základní potravinou.

Lidé žijící vysoko v Andách si vyvinuli pozoruhodnou trávicí superchopnost, která jim umožňuje efektivněji zpracovávat škroby. Nový výzkum odhaluje, že za touto genetickou adaptací stojí tisíce let konzumace brambor, které se v této oblasti staly základní potravinou. Tým vědců pod vedením antropoložky Abigail Bighamové z Kalifornské univerzity v Los Angeles a evolučního antropologa Omera Gokcumena z University at Buffalo rozšířil předchozí studie a potvrdil, že domorodí obyvatelé Quechua z peruánských And jsou na trávení škrobů vybaveni lépe než téměř jakákoli jiná populace na Zemi.

Klíč k této adaptaci spočívá v genu AMY1, který je zodpovědný za produkci enzymu amylázy ve slinách, jež začíná rozkládat škroby již v ústech. Zatímco celosvětový průměr počtu kopií tohoto genu v diploidní buňce je sedm, u domorodých obyvatel Quechua z Peru vědci zjistili průměrně deset kopií. Odhaduje se, že tato vyšší genetická výbava přinášela v každé generaci 1,24procentní výhodu pro přežití nebo reprodukci. Evoluce nefunguje tak, že by si Andští obyvatelé najednou získali více kopií genu AMY1, jakmile začali jíst brambory. Spíše se v průběhu času z populace vytráceli jedinci s nižším počtem kopií, pravděpodobně proto, že měli méně potomků, a naopak se udrželi ti s vyšším počtem kopií, vysvětluje Gokcumen.

Pomocí genetických datovacích metod vědci zjistili, že ačkoli byl gen přítomen již dříve, jeho počet začal výrazně stoupat přibližně před 10 000 lety. Toto období se shoduje s počátkem domestikace brambor v Andách, která probíhala před 10 000 až 6 000 lety. Srovnání s populacemi potomků Mayů, které nemají dlouhou historii pěstování brambor a nevykazují stejnou adaptaci, dále posiluje závěr, že vysoký počet kopií genu AMY1 u Peruánců není náhodný, ale přímo souvisí s jejich dlouhou historií konzumace brambor.

Tento objev ukazuje, že genetická adaptace na změny ve stravě je možná v relativně krátkém časovém horizontu, což přináší nový pohled do debaty například o takzvané paleo dietě. Zároveň výzkum poukazuje na to, jak se lidská evoluce neustále vyvíjí pod vlivem environmentálních tlaků, včetně těch dietních. V době, kdy se globální strava stává stále rozmanitější a lidé konzumují potraviny z celého světa, se otevírá otázka, jaké další evoluční změny nás mohou čekat.