Australské rozpočty měnící hru: Jak Chalmersův plán obstojí ve srovnání s historickými reformami?

Austrálie má za sebou historii rozpočtů, které zásadně změnily směřování země. Od válečných let až po současnost se ekonomické plány snažily reagovat na globální výzvy a domácí potřeby.

Austrálie má za sebou historii rozpočtů, které zásadně změnily směřování země. Od válečných let až po současnost se ekonomické plány snažily reagovat na globální výzvy a domácí potřeby. Současný rozpočet ministra financí Jima Chalmerse z roku 2026 je v tomto kontextu hodnocen jako postupně reformní, nikoli však tak transformační jako některé jeho předchůdci.

Jedním z prvních „měničů hry“ byl rozpočet Bena Chifleyho z válečné éry, který umožnil Austrálii plně se zapojit do druhé světové války v Pacifiku, s vojenskými výdaji dosahujícími 34 % HDP. Tento rozpočet také zakotvil převzetí daně z příjmu federální vládou a položil základy moderního sociálního státu zavedením Národního sociálního fondu, určeného k financování budoucích sociálních služeb, jako jsou dávky v nezaměstnanosti nebo vdovské důchody. Chifleyho rozpočet připravil půdu pro pozdější vlády, aby usilovaly o plnou zaměstnanost pomocí keynesiánských technik monetárního a fiskálního řízení.

Další významný rozpočet představil Bill Hayden v roce 1975, po zhroucení systému pevných směnných kurzů z Bretton Woods a v době stagflace (vysoká nezaměstnanost a inflace). Haydenův rozpočet je připomínán zavedením prvního univerzálního systému zdravotní péče v Austrálii, Medibank (dnes Medicare). Důležitější však bylo, že tento rozpočet nasměroval Austrálii k dlouhodobým reformám tím, že začal odklon od tradičních keynesiánských politik, s důrazem na to, že inflace je hlavním problémem. Rozpočet snížil růst vládních výdajů na polovinu a vyzval k omezení růstu mezd, aby se zabránilo další ekonomické nestabilitě.

Paul Keating jako ministr financí prosadil v roce 1989 rozpočet, který upevnil ekonomické reformy předchozí dekády. Ty zahrnovaly uvolnění kurzu australského dolaru, deregulaci finančního systému, položení základů pro povinné penzijní spoření, snižování cel a liberalizaci obchodu a zavedení daňové reformy. Ačkoli škrty v rozpočtu přispěly k recesi na počátku 90. let, Keatingův rozpočet byl emblematický pro transformační reformy hospodářské politiky 80. a 90. let.

Peter Costello, který v letech 1996 až 2007 předložil dvanáct po sobě jdoucích rozpočtů, dosáhl největšího dopadu svým prvním rozpočtem. Ten řešil deficit ve výši 9 miliard dolarů zavedením tvrdých škrtů ve výdajích a předznamenáním prodeje aktiv, čímž položil základy pro deset rozpočtových přebytků. Tento rozpočet usnadnil zavedení daně ze zboží a služeb (GST) v roce 2000.

Naopak rozpočet Joea Hockeyho z roku 2014 se pokusil, ale nepodařilo se mu, nastolit reformní cestu. Jeho cílem bylo eliminovat deficit ve výši 37,9 miliardy dolarů drastickými škrty ve zdravotnictví, školství a sociálních službách. Kvůli intenzivní politické opozici v Senátu však mnoho jeho klíčových změn bylo zablokováno nebo upraveno, což zanechalo trvalý odkaz, kdy se pozdější vlády obávaly zavádět velké reformy.

Chalmersův pátý rozpočet z roku 2026 byl vypracován uprostřed vážné globální nestability, včetně energetického šoku a palivové krize, a rozpadajícího se politického a ekonomického řádu po druhé světové válce. Domácí neoliberální politiky z posledních 50 let navíc neposkytují řešení vážných ekonomických problémů, jako je nízký růst produktivity, vysoké životní náklady, krize dostupnosti bydlení, dlouhodobá fiskální neudržitelnost a klimatická rizika. Chalmersův rozpočet zahrnuje některé odvážné reformy týkající se negativního pákového efektu, kapitálových zisků a trustů. Ve srovnání s dřívějšími reformními rozpočty je však tento rozpočet spíše postupně reformní. Skutečně reformní rozpočet po roce 2026 by mohl řešit zásadnější daňovou reformu, včetně zdanění zdrojů a případně uhlíkové daně, a návrat k politikám veřejného bydlení z Chifleyho let, kdy vláda poskytovala státům dlouhodobé, nízkoúročené půjčky na výstavbu veřejného nájemního bydlení.