Johns Hopkins APL vyvíjí agentní AI, která učí roboty spolupracovat a přizpůsobovat se

Johns Hopkins Applied Physics Laboratory (APL) se intenzivně zaměřuje na pokrok v oblasti agentní umělé inteligence, která má umožnit efektivní spolupráci robotických týmů.

Cindy Evans, přední vědkyně pro průzkum v rámci programu Artemis a vedoucí geologického výcviku v Johnsonově vesmírném středisku NASA v Houstonu, hraje klíčovou roli v přípravě budoucích posádek na vědecké mise na Měsíc. Její práce je zásadní pro zajištění toho, aby astronauti byli vybaveni potřebnými dovednostmi pro sběr a analýzu geologických dat z lunárního povrchu.

Posádka mise Artemis II, která se vydala na historickou desetidenní cestu k Měsíci, měla kromě technických a operačních úkolů také důležitou roli vědeckých ambasadorů. Během svého letu obletěli odvrácenou stranu Měsíce, kde analyzovali a fotografovali geologické útvary, jako jsou impaktní krátery a starověké lávové proudy. Jejich pozorování připraví půdu pro budoucí vědecké aktivity na povrchu Měsíce a přispějí k lunární a planetární vědě. Úspěch těchto pozorování závisel na rozsáhlém geologickém výcviku, který posádka absolvovala na Zemi, aby dokázala popsat jemné nuance tvarů, textur a barev, které odhalují geologickou historii oblasti.

Cindy Evans, která je součástí interního vědeckého týmu Artemis a vede geologický výcvik pro členy posádky, manažery misí, inženýry a letové kontrolory, zdůrazňuje, že astronauti potřebují geologické a terénní dovednosti pro plnění vědeckých požadavků mise. Ať už se dívají z oken kosmické lodi, nebo se procházejí po povrchu, astronauti Artemis pracují jménem všech vědců, aby sbírali stopy o dávných geologických procesech, které formovaly Měsíc a naši sluneční soustavu. Potřebují mít „svalovou paměť“ a důvěru ve své geologické znalosti, aby mohli provádět pozorování, odběr vzorků a další vědecké úkoly.

Během své 37leté kariéry v NASA přispěla Evans k programům Space Shuttle, Shuttle-Mir a Mezinárodní vesmírné stanice, než přešla k programu Artemis. Mezi její významné úspěchy patří založení programu Crew Earth Observations pro Shuttle-Mir, který vybavil posádky k fotografování Země. Jako bývalá oceánografka, která studovala horniny tvořící oceánskou kůru, se Evans vždy zajímala o průzkum. Její cesta k NASA, i když nevedla k tomu, aby si oblékla skafandr, jí umožnila podílet se na široké škále programů lidských letů do vesmíru a dvakrát se zúčastnit geologických expedic do Antarktidy, kde sbírala meteority.

Evans zdůrazňuje důležitost mezioborové spolupráce a flexibility v dynamickém prostředí lidských letů do vesmíru. Její zkušenosti ji naučily, že klíčem k profesnímu naplnění jsou vztahy s kolegy a týmovými partnery. Povzbuzuje začínající členy týmu NASA, aby navazovali kontakty s kolegy z různých organizací, protože „nikdy nevíte, kam vás cesta zavede.“ Její práce je inspirací pro ty, kteří se chtějí podílet na budoucím průzkumu vesmíru.