Profesor Scott Galloway o ztrátě matky: 'Truchlení je účtenka za lásku a já se přes něj nechci dostat.'

Zažít ztrátu blízkého člověka je jednou z nejtěžších, ale zároveň nejuniverzálnějších lidských zkušeností. Málokdo projde životem, aniž by se ho dotkl zármutek, ale některé ztráty zasáhnou hlouběji než jiné, i když je očekáváme.

Zažít ztrátu blízkého člověka je jednou z nejtěžších, ale zároveň nejuniverzálnějších lidských zkušeností. Málokdo projde životem, aniž by se ho dotkl zármutek, ale některé ztráty zasáhnou hlouběji než jiné, i když je očekáváme. Většina lidí například očekává, že jejich rodiče zemřou dříve než oni, ale to ztrátu nijak neusnadňuje.

Upřímné přijetí zármutku po ztrátě matky, které sdílel profesor marketingu na Newyorské univerzitě Scott Galloway, rezonuje s mnoha lidmi po celém světě. V podcastu The Diary of a CEO se ho moderátor Steven Bartlett zeptal: „Říkal jste, že jste muž středního věku, který se nedostal přes ztrátu své matky. Existuje nějaký způsob, jak se přes to dostat?“ Galloway se slzami v očích odpověděl: „Nechci.“

Galloway vysvětlil svůj pohled: „Myslím, že účtenkou za lásku je zármutek. Doufám, že moji chlapci budou cítit to samé ke mně. Nijak mi to nebrání v životě. Spíše mě to nutí být odvážnější ve svých emocích. Dříve jsem to viděl jako problém. Chodil jsem na terapii zármutku. Teď to nevnímám jako chybu, ale jako vlastnost. A tak bych každému mladému člověku řekl, že doufám, že zažije spoustu radosti v životě. Také doufám, že zažije slušnou míru zármutku, protože to znamená, že má lidi, které nesmírně miluje.“

Dodal, že rodičům nelze nikdy říct, jak moc je milujeme, příliš často. „Odpusťte jim, a... moje máma umírala pomalu, což bylo špatné pro ni, ale dobré pro mě, protože nic nezůstalo nevyřčeno. Hrozně mi chybí. Jsem muž středního věku, který se nedostal přes smrt své matky. Světlo mého života. Vychovala mě sama. Ze sekretářského platu. Dodala mi sebevědomí. Všechno.“

Gallowayho upřímnost ohledně toho, že se nechce „dostat“ přes smrt své matky, zasáhla mnoho lidí. Zármutek je často vnímán jako problém, který je třeba vyřešit, spíše než jako nedílná součást lidské zkušenosti. Terapie samozřejmě může pomoci, když zármutek narušuje každodenní život. Ale představa, že se musíme „dostat přes“ nebo „překonat“ ztrátu milovaného člověka, nedává mnoha lidem smysl, jak dokazují komentáře na Instagramu: „Hluboký zármutek mi nebránil v životě. Vítám slzy. Srdce navždy zlomené, ale stále bije.“ nebo „Ztratila jsem mámu před 10 lety a bolest může být nesnesitelná. Tohle je krásný způsob, jak to zarámovat jako ‚účtenku za lásku je zármutek‘. Potřebovala jsem to slyšet.“

Zármutek je důkazem lásky, a v Gallowayho případě tento důkaz mluví sám za sebe. Jeho slova představují krásnou poctu matce a srozumitelný přístup ke zpracování hluboké ztráty.

Co si z toho odnést

Příběh Scotta Gallowaye nám připomíná, že zármutek není nutně něco, co je třeba „překonat“ nebo „opravit“. Může být přirozenou a dokonce cennou součástí života, která svědčí o hloubce lásky, kterou jsme k někomu cítili. Přijetí zármutku jako „účtenky za lásku“ může pomoci změnit náš pohled na tuto bolestivou zkušenost a umožnit nám ji prožívat s větší otevřeností a bez pocitu selhání.