Je neposedné a vyrušuje. Možná jen nikdo neví, že je to nadané dítě

Možná jen nikdo neví, že je to nadané dítě Možná jen nikdo neví, že je to nadané dítě Petra Špičková Nadané děti bývají často vystaveny dlouhodobému stresu plynoucímu z jejich odlišnosti.

Je neposedné a vyrušuje. Možná jen nikdo neví, že je to nadané dítě Petra Špičková

Nadané děti bývají často vystaveny dlouhodobému stresu plynoucímu z jejich odlišnosti. Podle psycholožky Šárky Portešové takové děti nepotřebují speciální zacházení, ale podmínky, které jim umožní zdravý rozvoj. Národní centrum podpory nadání Invenio otevřelo v Brně pracoviště, které bude mapovat stresové reakce a emoční obtíže nadaných dětí. Nese název Výzkumná stanice Jacoba Hansena podle chlapce, kterého duševní problémy související s nadáním dovedly k sebevraždě.

„Měla jsem povědomí o tom, co se mému synovi honí hlavou, nevěděla jsem ale, jak hluboké a intenzivní to je. Myslela jsem si, že když mu dám prostor se svěřit, udělá to. On toho ale nebyl schopen. Doufám, že výzkumná stanice pomůže jiným rodičům,“ řekla Eliška Hansen, která žije v Dánsku, ale pochází z Břeclavi. Po smrti syna ji její spolužáci z gymnázia podpořili finančním darem, který věnovala brněnskému centru.

Výskyt sebevražedných sklonů je u nadaných dětí podle výzkumů stejný jako v běžné populaci. „To ale neznamená, že u nich nemůže vznikat závažná psychická zátěž. Pokud neporozumíme jejich specifickým potřebám a problémům, můžeme přehlédnout určité typické varovné signály, které naznačují, že je nadané dítě pod stresem nebo tlakem,“ vysvětluje ředitelka centra Invenio Šárka Portešová, která se jako vědkyně nadaným dětem věnuje pětadvacet let.

Myslí, vnímají a prožívají svět odlišně

Nadané děti myslí, vnímají a prožívají svět odlišně. „Od raného věku se díky časnému zájmu o informace, například podpořenému čtenářstvím, dostávají k poznatkům, které ještě neumějí plně emočně zpracovat. Jejich vývoj bývá často asynchronní a nerovnoměrný, což znamená, že intelektové schopnosti mohou být výrazně napřed, zatímco emoční a sociální zrání odpovídá spíše jejich věku nebo se může jevit mírně podprůměrné,“ poznamenává.

„Představme si například osmileté dítě, které řeší matematické úlohy jako třináctileté, hraje šachy jako patnáctileté, jezdí na kole jako osmileté a při společenských situacích se chová jako pětileté. Takové rozdíly mohou vést k nepochopení ze strany okolí, zejména pokud očekáváme, že nadané dítě má samé jedničky, nikdy neselhává a nemá žádné problémy,“ vysvětluje Portešová.