Vědci odhalili, proč se ve starých budovách cítíme nesví: Za pocity může neviditelný infrazvuk

Mnozí z nás zažili pocit zvláštního neklidu při vstupu do staré budovy. Zatímco někteří by tento pocit přisuzovali nadpřirozeným jevům, věda nabízí jiné vysvětlení.

Mnozí z nás zažili pocit zvláštního neklidu při vstupu do staré budovy. Zatímco někteří by tento pocit přisuzovali nadpřirozeným jevům, věda nabízí jiné vysvětlení. Výzkumníci z MacEwan University v kanadském Edmontonu zjistili, že lidé vystavení infrazvuku, který je lidským uchem obvykle neslyšitelný, přesto zaznamenali zvýšení hladiny kortizolu a podrážděnost.

Podle hlavního autora studie Rodneyho Schmaltze je ve starých budovách vysoká pravděpodobnost přítomnosti infrazvuku, zejména v suterénech, kde stárnoucí potrubí a ventilační systémy produkují nízkofrekvenční vibrace. Lidé, kteří si všimnou změny nálady v místech často označovaných za „strašidelná“, tak mohou své rozrušení mylně přisuzovat něčemu nadpřirozenému, zatímco skutečnou příčinou jsou infrazvukové vlny.

Studie, publikovaná letos v časopise Frontiers in Behavioral Neuroscience, náhodně rozdělila 36 účastníků do čtyř skupin. Každá skupina poslouchala buď uklidňující meditační hudbu, nebo znepokojivý ambientní zvuk s hororovou tematikou. Zároveň byli účastníci vystaveni skrytým reproduktorům přehrávajícím infrazvuk o intenzitě 75 až 78 decibelů, což odpovídá úrovni běžně produkované mechanickými systémy v budovách. Vzorky slin, odebrané před a po 20 minutách, ukázaly, že bez ohledu na typ hudby došlo u účastníků vystavených infrazvuku k výraznému zvýšení hladiny kortizolu, stresového hormonu.

Účastníci v podmínkách s infrazvukem se subjektivně hodnotili jako podrážděnější, méně zainteresovaní a dokonce popisovali hudbu jako znatelně smutnější. Zajímavé je, že necítili úzkost ani strach, ale spíše podrážděnost, nezájem a mírné emocionální nepohodlí, což vše souvisí se zvýšením kortizolu.

Vědci vysvětlují, že v živočišné říši některé druhy, jako sloni, využívají infrazvuk ke komunikaci na velké vzdálenosti, zatímco jiné, například někteří ptáci, detekují blížící se bouře. Některé ryby mají dokonce drobné kamínkovité orgány ve vnitřním uchu, které jim pomáhají vyhýbat se infrazvuku a udržovat rovnováhu. Lidé mají podobné struktury a vědci se domnívají, že tento systém rovnováhy, propojený s mozkovými oblastmi spojenými s emocemi, může registrovat infrazvuk bez vědomého vnímání.

Je však důležité poznamenat, že vzhledem k malému počtu účastníků studie a nedostatku rozmanitosti (většina byly studentky), nelze vyvozovat zásadní závěry. Přesto věda potvrzuje, že lidé jsou citlivější na neviditelné síly, ať už pocházejí z vibrací v prostředí, nebo z něčeho, čemu zatím plně nerozumíme. Naše mysl a tělo jsou zřejmě schopny zachytávat signály dlouho předtím, než si je vědomě uvědomíme.