Indická filmařka Aditi Anand a její partnerka: Jak v Indii láskou a volbou redefinují rodinu

Filmařka Aditi Anand a její partnerka Susan Dias sdílí svůj příběh o budování rodiny prostřednictvím adopce jako stejnopohlavní pár v Indii.

Filmařka Aditi Anand a její partnerka Susan Dias sdílí svůj příběh o budování rodiny prostřednictvím adopce jako stejnopohlavní pár v Indii. Otevřeně hovoří o navigaci rodičovstvím, společenském vnímání a výchově svého syna s poctivostí, otevřeností a láskou, čímž redefinují, jak může rodina vypadat mimo konvenční štítky a očekávání.

Aditi Anand (42), podnikatelka a filmová producentka, která založila dvě úspěšné mediální společnosti, Little Red Car Films a Neelam Studios, a pracovala na filmech jako „Tere Bin Laden“ nebo „No One Killed Jessica“, si uvědomění o flexibilitě rodiny osvojovala postupně. Její dětství v rozsáhlé, propojené multigenerační rodině, kterou s láskou popisuje jako „stádo slonů“, jí dalo základ pro pochopení sounáležitosti a komunity. Její prarodiče, kteří prožili indické hnutí za nezávislost a rozdělení, jí předali pocit, že národ je něco, na čem se podílí a co se buduje – myšlenka, která se promítla do jejího života i do filmů, které produkuje.

Pro mnoho queer lidí vyrůstajících v Indii se představa vlastní rodiny zdála dlouho nemožná. Aditi popisuje, že když se člověk „vyoutuje“, neříká jen, že je gay, ale také že se nikdy neožení, nebude mít děti a nebude žít život, který si pro něj rodiče představovali. Tento pocit ztráty imaginárních budoucností se změnil, když v roce 2012 potkala Susan Dias (37). Susan, která s Aditi spoluzaložila podnik Native Brews a společně s ní podala petici k indickému Nejvyššímu soudu za rovnost manželství a právní uznání stejnopohlavních rodičů, jí dodala odvahu představit si budoucnost plnou lásky a rodiny. Jejich vztah, trvající téměř 14 let, se prohloubil díky sdíleným hodnotám, které jim umožnily založit rodinu.

Rozhodnutí stát se rodiči bylo promyšlené a záměrné. Susan často přebírala iniciativu, ať už šlo o adopci psa, nebo nakonec syna. Důvěra mezi nimi a vzájemná podpora individuálních přání byly klíčové. I když se obávaly společenského přijetí a bezpečí, jejich zkušenost byla uklidňující – setkaly se pouze s láskou a přijetím, což považují za znamení, že se společnost mění. S příchodem syna se jejich život proměnil z „drsného noiru“ v „film Sooraje Barjatyiho“, plný vzájemné závislosti a mnoha hlasů. Jejich syn vyrůstá obklopen „stádem slonů“ – směsí pokrevní a zvolené rodiny, která tvoří bohatý a podpůrný ekosystém.

Rodičovství je pro Aditi a Susan nečekanou výzvou, která je formovala. Aditi se naučila, že nemusí být „cihlovou zdí“, ale může vyjadřovat strach a zpracovávat obtížné emoce. Její syn se stal učitelem, který ji vede k objevování hlubokomořských tvorů a vesmíru. Susan se díky rodičovství stala klidnější a uvědomělejší ohledně budoucnosti svého dítěte, což prohloubilo i jejich vzájemný vztah. Jejich příběh není jen o jedné rodině, ale o širší změně v chápání rodiny jako takové. Aditi věří, že existuje naděje, že queer rodiny v Indii již nebudou neviditelné a že se pojetí rodiny může rozšiřovat a zahrnovat. Změna podle ní přichází i skrze jazyk – pokud má být queer identita zakořeněná, musí se o ní mluvit způsobem, který je známý a nese historii.