Smíšené pocity studentů z AI: 89 % ji používá, ale obává se ztráty kritického myšlení

Většina studentů využívá nástroje umělé inteligence (AI) při akademickém psaní, avšak jejich postoj k nim je značně rozpolcený.

Většina studentů využívá nástroje umělé inteligence (AI) při akademickém psaní, avšak jejich postoj k nim je značně rozpolcený. Nedávný průzkum provedený Schreibzentrem Goetheho univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem mezi 4 048 studenty odhalil, že ačkoliv AI vnímají jako užitečnou pro efektivnější práci, rozšíření znalostí a překonávání potíží s psaním, zároveň se obávají nadměrné závislosti a ztráty důležitých dovedností. Uvědomují si také hodnotu psaní bez podpory AI.

Podle průzkumu používá 89 % studentů nástroje jako ChatGPT nebo DeepL, primárně pro zahájení práce na tématu, brainstorming nápadů nebo revizi jazyka a stylu. Méně často je AI využívána pro analýzu výzkumných textů nebo pro návrhy a revize obsahu, k čemuž se přiznala jen asi třetina respondentů. Většina studentů se snaží omezit používání AI na úkoly, které považují za ospravedlnitelné. Mnozí si jsou vědomi, že systémy AI jsou náchylné k chybám, a obávají se ztráty dovedností kvůli nadměrné závislosti. Více než polovina respondentů uvedla, že s AI dosahují méně nezávislých výsledků, a 45,5 % se obává ztráty schopnosti kritického myšlení. Přesto 92,2 % cítí odpovědnost za odevzdané texty a 78 % považuje psaní za důležitý způsob rozvoje myšlenek a učení.

Studie ukázala, že 10 % respondentů zcela odmítá používání AI. Dalších 18 % ji dokáže používat zodpovědně, například jako „sparring partnera“ pro výměnu nápadů nebo jako „tutora“ pro metodickou podporu. Navzdory těmto výhradám je však 72 % studentů v pokušení, zejména při čtení, nechat AI převzít celé úkoly v „duchovní“ roli, což vyvolává otázky ohledně individuálního autorství. Důvody jsou různé: časový tlak, úzkost z hodnocení, problémy s motivací, obtíže s akademickým psaním a touha po dialogu, informacích a inspiraci. Jeden student to shrnul slovy: „Někdy se musím aktivně motivovat k samostatnému myšlení, místo abych úkol předal AI.“

Současná situace nabízí příznivý výchozí bod, neboť mnoho studentů se naučilo psát před rozšířením AI a stále si uvědomuje, co se ztrácí delegováním příliš mnoha úkolů na umělou inteligenci. To se však pravděpodobně změní. Studie proto doporučuje univerzitám, aby na disciplinární úrovni zvážily roli psaní, čtení a AI v rámci konkrétních akademických kultur. Měly by definovat, které dovednosti zůstávají nepostradatelné, které lze rozumně delegovat a jaké kompetence související s AI by studenti měli rozvíjet. Dále je potřeba rozšířit iniciativy v oblasti AI gramotnosti o emocionální a motivační rozměry, zavést oborově specifické směrnice pro používání AI v akademickém psaní a posílit podporu akademických dovedností čtení a psaní. Cílem není AI zakázat, ale umožnit studentům její kritické a promyšlené používání.