Londýnský věžák s 164 prázdnými byty: Příběh komunity, která se odmítá vzdát domova

Východní Londýn skrývá paradox: věžový dům Lund Point, který byl kdysi rušnou komunitou, dnes ze 168 bytů obývají pouhé čtyři. Přesto se hrstka obyvatel, jako je Tee Fabikun a Warren Lubin, odmítá vzdát svých domovů, i když je většina budovy opuštěná a chátrá.

Východní Londýn skrývá paradox: věžový dům Lund Point, který byl kdysi rušnou komunitou, dnes ze 168 bytů obývají pouhé čtyři. Přesto se hrstka obyvatel, jako je Tee Fabikun a Warren Lubin, odmítá vzdát svých domovů, i když je většina budovy opuštěná a chátrá. Jejich příběh odhaluje širší problémy bytové krize a neúspěšných projektů regenerace v britské metropoli.

Tee Fabikun, která v Lund Point žije od roku 1997, vzpomíná na dobu, kdy znala každého souseda. Dnes je její patro jediné obydlené a chodby jsou studené, špinavé a ozývají se v nich ozvěny. Warren Lubin, který se do budovy nastěhoval ve stejné době, popisuje věžák jako nepořádek, s chybějícím obložením a rozbitými okny. Přesto si oba cení výhledů na Londýn a pocitu domova, který si v prázdné budově vytvořili. Fabikun se i přes osamělost cítí bezpečně a Lubin si užívá možnost pouštět hudbu nahlas.

Historie Carpenters estate, kde Lund Point stojí, sahá do let 1967-68, kdy ji postavila rada Newham jako součást poválečné expanze sociálního bydlení. Po letech nedostatečné údržby začal v roce 2004 „regenerační“ program, který prošel několika změnami. V roce 2011, po udělení olympijských her Londýnu, se rada Newham dohodla s University College London (UCL) na výstavbě nového kampusu, což by znamenalo demolici celého sídliště. Obyvatelé se obávali, jak se vejdou do pětiny původní plochy, a založili skupinu Carpenters Against Regeneration Plans (CARP), aby bojovali proti demolici. Profesor Paul Watt z London School of Economics to označil za „státem řízenou gentrifikaci“.

Fabikun popisuje sídliště jako „krásnou komunitu“, kde si lidé pomáhali bez ohledu na původ. Během olympijských her v roce 2012, kdy BBC vysílala ze střechy Lund Point, se budova a okolní domy dále vyprazdňovaly. Mnozí mladší obyvatelé se odstěhovali, ale Fabikun (77) odmítla začít znovu jinde. Nabídku na odkoupení bytu odmítla s tím, že si za nabízenou částku nemůže v oblasti nic pořídit. UCL nakonec od dohody odstoupila, ale sídliště zůstalo prázdné.

Situace se dostala do popředí v roce 2014, kdy skupina Focus E15 obsadila prázdný dům na sídlišti. Jednalo se o reakci na to, že 29 bezdomovkyň s dětmi bylo nuceno opustit hostel a rada jim nabídla bydlení v Birminghamu nebo Manchesteru, zatímco na Carpenters estate bylo asi 500 prázdných domů. Tato akce přitáhla značnou mediální pozornost a stala se „katalyzujícím incidentem“ pro londýnskou bytovou krizi.

Chris Bailey z organizace Action on Empty Homes uvádí, že v Anglii je přes milion prázdných domů, z toho 303 185 dlouhodobě prázdných (nárůst o 51,5 % od roku 2016). V Londýně je to 47 287 prázdných domů, což je nárůst o 138 %. Zároveň 1,34 milionu domácností v Anglii a 341 tisíc v Londýně hledá bydlení. Rada Newham, kde se sídliště nachází, má 41 223 domácností čekajících na bydlení. Vládní investice 39 miliard liber na sociální a dostupné bydlení během 10 let jsou kritizovány jako nedostatečné, protože pokrývají jen zlomek roční potřeby.

Podle mluvčího rady Newham jsou regenerační projekty dlouhodobé a složité a čelí vnějším otřesům. Fabikun a Lubin byli v listopadu ubytováni v hotelu kvůli údajné nestabilitě budovy, ale stále tráví většinu času ve svých bytech. Fabikun navíc na sídlišti stále provozuje potravinovou banku, což podtrhuje její neochvějný závazek vůči místní komunitě. Příběh Lund Point je tak silnou připomínkou lidské odolnosti a naléhavé potřeby efektivních řešení bytové krize, která plýtvá veřejnými penězi a rozbíjí komunity.