Mikroplasty mění oceány: Vědci poprvé kvantifikovali jejich dopad na pohlcování uhlíku

Mořské mikroplasty ovlivňují schopnost řas růst a provádět fotosyntézu, což má zásadní dopad na skleníkový efekt a schopnost oceánů pohlcovat oxid uhličitý.

Mořské mikroplasty ovlivňují schopnost řas růst a provádět fotosyntézu, což má zásadní dopad na skleníkový efekt a schopnost oceánů pohlcovat oxid uhličitý. Výzkumníci z Norské univerzity vědy a technologie (NTNU) nyní poprvé kvantifikovali tento vliv a začlenili jej do komplexního hodnocení životního cyklu plastů.

Oceány pokrývají více než 70 % naší planety a téměř polovina veškeré fotosyntézy na Zemi probíhá právě v nich. Za to vděčíme především mikroplanktonu – drobným jednobuněčným rostlinám, které se volně vznášejí v horních, sluncem osvětlených vrstvách vodního sloupce. Tyto řasy při svém kvetení přeměňují sluneční světlo, vodu a oxid uhličitý na kyslík a energeticky bohaté cukry, které slouží k budování nových řasových buněk. Oceány hrají zásadní roli v pohlcování uhlíku z atmosféry, absorbují 25 až 30 % veškerého oxidu uhličitého, který vyprodukuje lidstvo. Mikroplasty, drobné plastové částice, se bohužel nyní nacházejí všude v oceánu, od hustě osídlených pobřežních oblastí až po odlehlé vody v Arktidě a Antarktidě.

Výzkumnice Francesca Verones a její kolegové z NTNU se zaměřují na kvantifikaci dopadu plastů na oceán, a to nejen z hlediska lokalizovaného znečištění, ale ve vztahu ke všemu, co pro nás oceán znamená: jako zdroj potravy, jako úložiště uhlíku a jako rekreační oblast. „Zkoumáme, jak plast ovlivňuje takzvané ekosystémové služby – tedy služby, které nám ekosystémy poskytují. Například fakt, že oceán pohlcuje CO2 z atmosféry, můžeme vnímat jako službu, kterou nám oceán poskytuje,“ vysvětlila Verones. Vědci shromáždili data o fytoplanktonu z různých klimatických zón po celém světě a využili laboratorní data k určení rozsahu, v jakém je růst omezen mikroplasty. Následně tato data použili k výpočtu průměrného dopadu určité koncentrace mikroplastů na řasy v různých regionech a v globálním měřítku.

Mikroplasty ovlivňují růst řas různými způsoby. Toxicita některých typů plastů, jako je PVC, představuje problém sama o sobě, ale plast může také snižovat množství slunečního světla pronikajícího hlouběji do vodního sloupce, způsobovat fyzické poškození nebo vést k oxidačnímu stresu v řasových buňkách. Výsledky studie, publikované v časopise Ecosystem Services, ukazují, že negativní dopad na pohlcování uhlíku byl největší v aridních a tropických oblastech. Tyto klimatické zóny mají nejvyšší pohlcování uhlíku a jsou také nejzranitelnější vůči škodlivým účinkům mikroplastů. V těchto oblastech vědci zjistili, že mikroplasty by mohly snížit pohlcování uhlíku o 25 000 až 48 000 metrických tun ročně. Ačkoli to zní jako hodně, v kontextu celkového množství uhlíku pohlceného oceánem (odhadem 2 miliardy metrických tun ročně) to není obrovské procento. Je však třeba mít na paměti, že množství mikroplastů v oceánu neustále roste, a veškerý plast odhozený do přírodního prostředí nakonec skončí v oceánu, takže koncentrace se budou zvyšovat.