Od zklamání k triumfu: Crystal Palace po dramatické sezóně míří do evropského finále v Lipsku

Crystal Palace prožil sezónu, která se pro jeho fanoušky rovnala jízdě na horské dráze, plné fyzického i psychického vypětí a chaosu. Vše začalo loni v květnu, kdy klub poprvé v historii vyhrál FA Cup, když ve Wembley porazil Manchester City 1:0.

Crystal Palace prožil sezónu, která se pro jeho fanoušky rovnala jízdě na horské dráze, plné fyzického i psychického vypětí a chaosu. Vše začalo loni v květnu, kdy klub poprvé v historii vyhrál FA Cup, když ve Wembley porazil Manchester City 1:0. Euforie z dlouho očekávané trofeje trvala týdny a měsíce, a s ní přišlo i očekávání evropské kampaně v Evropské lize.

Hluboko uvnitř však panoval pocit, že něco není v pořádku, a brzy se potvrdilo, že UEFA ve spolupráci s Evangelosem Marinakisem, majitelem Nottinghamu Forest, rozhodla o vyloučení Palace z Evropské ligy. Důvodem bylo nedodržení pravidel ohledně vlastnictví více klubů, jelikož jeden z akcionářů Palace, John Textor, měl podíl i v Lyonu. Místo v prestižnější soutěži tak připadlo Forestu a Palace byl přesunut do méně významné Konferenční ligy. Fanoušci byli zklamaní a reagovali hlasitými protesty, včetně symbolického přinesení kufru plného hotovosti do sídla UEFA.

Klub se musel spokojit s Konferenční ligou a navíc se musel kvalifikovat do skupinové fáze. Náladu zlepšilo vítězství nad Liverpoolem v Community Shield po penaltovém rozstřelu, což přidalo další trofej do klubové vitríny. Palace byl najednou pasován na favorita Konferenční ligy, což bylo pro klub, který se tradičně cítí jako outsider, nezvyklé. Tlak se projevil v prvním zápase play-off proti norskému Fredrikstadu, kde se tým potýkal s hluboce bránícím soupeřem a zvítězil jen 1:0 celkově.

Následovala nevídaná série 18 zápasů bez prohry ve všech soutěžích, která skončila porážkou 2:1 od Evertonu. Náročný čtvrtečně-nedělní program evropských zápasů byl pro tenký kádr týmu velkou výzvou. V zákulisí se mezitím schylovalo k problémům – trenér Oliver Glasner oznámil svůj záměr opustit klub na konci sezóny kvůli nespokojenosti s nedostatečnou hloubkou kádru.

Cesta do finále v Lipsku byla plná zvratů. Po porážce od kyperské AEK Larnaca a následné výhře nad AZ Alkmaar přišla další prohra ve Štrasburku. Tým se však dokázal vzchopit a po vítězství nad Shelbourne a remíze s finským KuPS si zajistil postup do play-off. Další rána přišla, když Palace vypadl z FA Cupu s týmem ze šesté ligy, Glasner veřejně kritizoval klub za prodej kapitána Marca Guehího Manchesteru City a odchod nejlepšího střelce Jean-Philippa Matety.

Návrat k evropským zápasům byl vítaným rozptýlením. Po výhře nad bosenským Zrinjski Mostar v play-off se Palace utkal s Larnacou, kterou tentokrát porazil. Následovalo atraktivní čtvrtfinále proti Fiorentině, klubu se šesti evropskými finálemi. Palace, zbavený tlaku favorita, podal přesvědčivý výkon a zvítězil doma 3:0. V semifinále se utkal se Šachtarem Doněck, kde Ismaïla Sarr vstřelil nejrychlejší gól v historii Konferenční ligy (po 21 sekundách), což vedlo k vítězství 3:1 v Krakově a prakticky zajistilo postup do finále.