Překvapivý objev: Hlubokomořské houby přežívají v naprosté tmě díky dvěma unikátním strategiím

Vědci nedávno odhalili, jak hlubokomořské houby přežívají v naprosté tmě, a to způsoby, které dosud nebyly známy.

Vědci nedávno odhalili, jak hlubokomořské houby přežívají v naprosté tmě, a to způsoby, které dosud nebyly známy. Nová studie publikovaná v časopise Microbiome ukazuje, že houby a jejich mikrobiální partneři využívají dvě odlišné strategie k získávání živin v hlubokém moři.

Jedna ze strategií je známá chemosyntéza, běžná u jiných hlubokomořských organismů, jako jsou mlži a rournatci žijící u hydrotermálních pramenů. Přibližně 16 % mikrobiálních partnerů houby Calyx, analyzované z hloubky 830 metrů, využívá amoniak jako zdroj energie. Ten jim umožňuje přeměňovat oxid uhličitý rozpuštěný ve vodě na biomasu, podobně jako rostliny využívají sluneční světlo při fotosyntéze, ale v naprosté tmě. Tento proces je analogický s fotosyntézou, ale místo světla se využívá chemická energie z amoniaku, který je odpadním produktem houby.

Zajímavější je však zbývajících 84 % mikrobiálních partnerů. Ti místo chemosyntézy využívají heterotrofii, což znamená, že konzumují organickou hmotu k výrobě energie a biomasy, podobně jako většina zvířat včetně lidí. Problémem v hlubokém moři je však nedostatek organické hmoty. Cokoli spadne z povrchových vod, jako jsou mrtvý plankton a řasy, je během klesání vodním sloupcem zbaveno snadno stravitelných látek bakteriemi a malými korýši.

Malé množství organické hmoty, které se dostane na mořské dno, je pro samotnou houbu obecně chudou potravou. Vědci však zjistili, že heterotrofní mikroby v houbách Calyx mají mnoho enzymů specializovaných na rozkládání složitých sloučenin, jako jsou xylan a pektin, které tvoří těžko stravitelné buněčné stěny řas. Živení se těmito „kostrami“ řas umožňuje mikrobům prosperovat a přeměňovat organické molekuly na živiny, které může využít jejich hostitelská houba.

Tento objev zásadně mění naše chápání toho, jak se život dokáže adaptovat na extrémní podmínky, jako je naprostá tma a nedostatek snadno dostupných živin v hlubokém moři. Ukazuje složitost symbiotických vztahů mezi houbami a jejich mikroby a otevírá nové cesty pro výzkum hlubokomořských ekosystémů a jejich odolnosti. Pochopení těchto mechanismů je klíčové pro ochranu biodiverzity a pro budoucí studium života v nejméně prozkoumaných částech naší planety.