Jdete na túru? Většina lidí si myslí, že je připravena, ale studie odhaluje, co jim chybí

S příchodem teplejšího počasí se milovníci přírody po celém světě vydávají do parků a lesů, aby si užili pěší túry a běh po stezkách. S nárůvem návštěvníků však stoupá i počet nouzových situací v divočině, z nichž některé vyžadují složité a nákladné pátrací a záchranné operace.

S příchodem teplejšího počasí se milovníci přírody po celém světě vydávají do parků a lesů, aby si užili pěší túry a běh po stezkách. S nárůvem návštěvníků však stoupá i počet nouzových situací v divočině, z nichž některé vyžadují složité a nákladné pátrací a záchranné operace. Například v Bílých horách v New Hampshire bylo během jediného dubnového týdne zachráněno sedm turistů a jeden byl nalezen mrtvý poté, co se nevrátil ze sólového výletu.

Nový výzkum z Bostonské univerzity se snaží těmto incidentům předcházet. John Lambert ze Školy veřejného zdraví (SPH'24) provedl průzkum mezi více než 600 návštěvníky národního parku Rocky Mountain v Coloradu. Zjišťoval jejich zkušenosti s divočinou a vybavení, které měli s sebou po denní túře nebo běhu. Za připravené v divočině byli označeni ti, kteří měli alespoň jeden litr vody, sedm nouzových položek ze seznamu „Deseti základních věcí“ Národní parkové služby, mapu nebo ekvivalentní navigační zařízení a buď dvě záchranná zařízení, nebo osm z patnácti doporučených položek první pomoci.

Studie, publikovaná v časopise Wilderness & Environmental Medicine, odhalila, že většina turistů a běžců – zejména ti s menšími předchozími zkušenostmi s divočinou – neměla potřebné nouzové vybavení a nebyla dostatečně připravena na vyšší nadmořské výšky. Pouze menšina denních turistů (15,7 %) a běžců (25 %) byla považována za připravené. Lambert vysvětluje tento rozdíl mezi vnímáním a realitou tím, že lidé si často myslí, že jsou připraveni, ale jejich definice se liší od skutečných potřeb. Mnozí si neuvědomují, co by jim mohlo zachránit život nebo pomoci druhým v nouzi.

Výzkum také poprvé podrobně zkoumal běžce v terénu jako samostatnou skupinu. Zjistilo se, že běžci jsou výrazně mladší, častěji běhají sami a mají tendenci se více pohybovat mimo značené stezky (více než čtvrtina běžců oproti 3 % turistů). Ačkoli byli obecně připravenější než denní turisté, stále jim často chybělo klíčové vybavení. Navíc u nich byla vyšší pravděpodobnost zranění nebo nemoci v den průzkumu, nejčastěji šlo o výškovou nemoc a zranění kotníku. Tyto rozdíly naznačují, že běžci potřebují cílenější osvětu a odlišné bezpečnostní zprávy.

Nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím připravenost byly zkušenosti. Věk ani počet let strávených v divočině s připraveností nekorelovaly. Lépe připraveni byli ti, kteří již dříve zažili zranění nebo nemoc v divočině, a ti, kteří trávili více dní v divočině ročně. Park Rocky Mountain již na základě výzkumu zvažuje úpravu informačních tabulí a zlepšení komunikace o bezpečnosti na stezkách.

Jedním z nejjednodušších a nejúčinnějších opatření, které studie zdůrazňuje, je informování někoho o vašem plánu cesty a očekávaném návratu. Tři čtvrtiny turistů a 84 % běžců to sice dělají, ale zbývající čtvrtina turistů a 16 % běžců nikomu svůj plán nesděluje. To je přitom klíčové pro rychlou a úspěšnou záchrannou operaci. Včasné upozornění může být rozdílem mezi životem a smrtí.