Psychopatie možná neexistuje, jak ji známe: Vědci přehodnocují, jak ji měříme a chápeme

Někteří odborníci se domnívají, že psychopatie, jak ji běžně chápeme, nemusí vůbec existovat. Označují ji za „zombie myšlenku“ – koncept, který je široce přijímán navzdory slabým a nekonzistentním důkazům, podobně jako kdysi představa, že Země je středem vesmíru.

Někteří odborníci se domnívají, že psychopatie, jak ji běžně chápeme, nemusí vůbec existovat. Označují ji za „zombie myšlenku“ – koncept, který je široce přijímán navzdory slabým a nekonzistentním důkazům, podobně jako kdysi představa, že Země je středem vesmíru. Problém spočívá v tom, že psychopatie je intuitivně přitažlivá a nabízí jednoduché vysvětlení pro jinak těžko pochopitelné chování, jako je například nedostatek výčitek u sériového vraha Teda Bundyho.

Výzkumy zkoumající rysy často spojované s psychopatií, jako jsou mělké emoce, nedostatek strachu nebo narušené morální uvažování, přinesly smíšené výsledky. Nedávné přehledy dokonce zpochybnily, zda lze jakýkoli jednotlivý deficit konzistentně spojit s psychopatií. Problémem může být, že tyto rysy jsou měřeny příliš úzkými způsoby, které nezachycují jejich komplexnost v reálném světě.

V psychiatrickém a forenzním prostředí se psychopatie nejčastěji hodnotí pomocí strukturovaných nástrojů, jako je Psychopathy Checklist-Revised (PCL-R), který kombinuje rozhovory s informacemi o chování a životní historii osoby. Tento přístup se ukázal jako užitečný při identifikaci budoucího rizikového chování v rizikových populacích, například ve věznicích. Psychopatie však není formální diagnózou v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM), kde se překrývá s antisociální poruchou osobnosti, která se zaměřuje spíše na pozorovatelné vzorce chování.

Jedním z hlavních problémů je způsob měření empatie. Mnoho studií se spoléhá na úzké laboratorní úkoly nebo dotazníky, které zachycují jen specifické složky empatie, například rozpoznávání výrazů obličeje. Tyto metody však nemusí odrážet, jak empatie funguje v reálných vztazích, konfliktech nebo situacích, kde jde o osobní zisk. Empatie není jedna schopnost, ale zahrnuje rozpoznávání emocí, chápání perspektiv a adekvátní reakce. Někdo může rozpoznat úzkost, aniž by cítil soucit, nebo chápat perspektivu druhého, aniž by podle ní jednal. Tyto nuance jednoduché testy často nezachytí.

Další potíž spočívá v tom, že psychopatie je tradičně vnímána jako odlišná kategorie – buď ji člověk má, nebo nemá. Výzkum osobnosti však naznačuje, že rysy existují na spektru. Charakteristiky jako empatie, impulzivita a emoční regulace se liší u jednotlivců, místo aby byly omezeny na konkrétní skupinu. Pokud se psychopatické rysy distribuují po kontinuu, je pochopitelné, že studie mají potíže s nalezením jasných rozdílů mezi skupinami.

Významným omezením je také to, že velká část počátečního výzkumu psychopatie byla prováděna na mužských forenzních vzorcích, často se zaměřením na vězněné osoby. Tyto poznatky pak byly použity k vývoji obecných testů psychopatie, které nemusí být relevantní pro běžnou populaci mužů a žen, kteří nejsou zločinci. Například u žen se tyto rysy mohou projevovat spíše vztahovými způsoby, jako je manipulace a méně zjevná agrese, což může být přehlíženo, pokud jsou hodnotící nástroje silně zkresleny směrem k mužskému chování.